Vyrazili jsme na Mission Chicago, jediný oficiální con roku 22. Co jsme tam viděli a jaké to bylo?

Když jsem dostal pozvánku na Mission Chicago, udělalo mi to jednak radost a potom jsem začal přemýšlet, jak moc je reálné takový výlet skutečně realizovat. Precovidová cestovní oáza ve formě světa otevřeného na všechny strany už jaksi neexistuje a speciálně Spojené státy byly turistům dlouho uzavřené. Naštěstí přísné restrikce 8. listopadu padly, a tak se mohlo začít plánovat. A když už letíte přes oceán, nechcete se podívat jenom na letiště, na con a zase zpátky, ale taky něco vidět, že jo 😉

Fáze #1: Co vidět chceme vs. co se dá stihnout

Jelikož s manželkou milujeme poznávání tajemných nových "světů" a civilizací, cestovali bychom nejraději pořád a všude, tudíž se naše prvotní plány nedržely úplně při zemi 🙂 „Takže dáme Wisconsin, Michigan, Ontario, New York (state), Pensylvánii...“, načež nás do hlavy uhodila realita a případný výlet jsme přepočítali na počet dní, které jsme ochotni strávit bez dětí a zároveň kolik dní představuje únosné hlídání. Došli jsme k jednomu týdnu + 2 dny na cestu, čímž Toronto s Niagarou odešli 🙂 Dalším nápadem byla Florida, jelikož cena vnitrostátních letenek se v USA pohybuje kolem hodnoty tří burgerů na jednu cestu, a užít si na Keys karibskou atmosféru, a co si budeme povídat, hlavně počasí. Jenže Chicago -> Fort Lauderdale jsou pořád tři čisté hodiny letu navíc k těm devíti z Evropy, a tak jsme zvolili kompromisní variantu a naplánovali si okružní cestu z Chicaga přes jižní Wisconsin a západní Iowu zpět do města. A dobře jsme udělali...

Fáze #2: Cesta tam

Přímý let z Prahy do USA neexistuje aktuálně nikam; teprve v květnu bude Delta obnovovat spojení do New Yorku, ale i to by znamenalo přestup. Aktuálně bychom při letu z Prahy museli strávit skoro 24 hodin v Helsinkách nebo Dublinu, a tak jsme se raději rozhodli pro přímý let s United z Mnichova. Ostatně do bavorské metropole je to z Prahy 3,5 hodiny autem, takže za rohem.

Jak jsem se zmiňoval o tom, že se už necestuje tak ideálně, jako dřív, tak i přes plnou vakcinaci jsme museli v Praze na test, který v době příletu nebude starší než z předchozího dne. Tady nám šel časový posun -7 hodin (CST) jednoznačně na ruku 🙂 V den letu jsme byli rádi za rozhodnutí dojet do Mnichova o den dříve a nestresovat se ráno nestíháním, protože nás na letišti čekaly 4 security checky včetně poměrně nepříjemného rozhovoru plného chytáků a kontrolních otázek. Po tom, co nám ve finále proskenovali i lahve s vodou z duty free shopu, započal standardně nekonečný let přes oceán.

Nabídka filmů na palubě 787/8 United není špatná, ale Star Trek pouze jeden jediný, a to 2009. Tak jsem si pustil oblíbené scény a dal si novou Godzillu. Špatný výběr 🙂 Nad oceánem toho k vidění moc není, ale krásnou podívanou přinesl zamrzlý kanadský Labrador.

Fáze #3: Okruh

Jeli jsme ve dvou, s jedním kufrem a dvěma příručními, čili nebylo potřeba si půjčovat nic zásadně velkého, a tak padla volba na ekonomický Chevy Spark. Pohodlné autíčko, co vás dostane, kam potřebujete a v podstatě nic nežere. A když už jednou za milion mil tankujete, vyjde vás litr na 22 korun. Jen se musíte smířit s tím, že sedíte asi o metr níž než většina ostatních účastníků provozu 😉

Potom, co jsme si uvědomili, že se vlastně v USA odbočuje doprava i na červenou, jsme vyrazili k Michiganskému jezeru a směr sever. Mezi mými milovanými dětskými filmy zdaleka nebyl jen Star Trek, ale samozřejmě i Sám doma, takže následovala povinná zastávka ve Winnetce:

Dále z cesty doporučujeme:

• Bahá'í House of Worship, Illinois. Takový malý Tádž Mahal na břehu jezera.
• Wisconsin obecně – milý lidé, skvělé jídlo, krásná příroda
• Milwaukee
• Madison – nádherné kopcovité univerzitní město skotsko-irského střihu sevřené mezi dvě velká jezera. Zároveň hlavní město Wisconsinu.
• Gibraltar Rock a Devil's Lake State Park
• Cave of the Mouds – menší, ale zato pestrobarevné krápníkové jeskyně
• Dubuque, Iowa – původem francouzské město s výhledem na mocnou Mississippi.
  Zajímavostí je počáteční vřelý vztah k Indiánům. Zakladatel Julien Dubuque výrazně předběhl svou dobu. Bohužel se i přes Wisconsin Heights po připojení k Unii později převalila Kavalérie a dopadlo to jako vždycky 🙁
• New Bohemia – česko-slovenská čtvrť v Cedar Rapids
• Devonian Fossil Gorge, Iowa City – naleziště prvohorních zkamenělin
• Chicago Riverwalk a Magnificent Mile
• Skydeck ve 103. patře Willis Tower, Chicago
• Chicago 360

22. března 2228

Když už jedete přes Iowu, jen těžko se nemůžete zastavit v Riverside, budoucím místě narození kapitána Kirka 😉 Žel měl před sebou vybagrovanou jámu, ale poradili jsme si. (Za cenu totálně zabahněných bot 🙂 )

Mission itself

Po Chicagu jsme vzdali pohybování v Chevroletu a začali se přemisťovat taxíky, protože pokud je v tom městě něco drahé, je to parkování se standardní taxou $23 za 2 hodiny. No a taky je to rychlejší. Kongresové centrum McCormick Place (největší v Severní Americe) zaujme svou obří velkostí. Star Treku bylo vyhrazenou "pouze" několik desítek tisíc čtverečních metrů v západním křídle (z celkových 250k), kde jsme si zprvu mysleli, že je to možná nadsazená velikost a stačilo by méně. Jenže líné dopoledne vystřídalo odpoledne a kapacita skoro nestačila. Alespoň jsme měli čas na business schůzky okolo knih a také si vše v klidu projít.

Zaujala výstava lebek z aktuální druhé řady Picarda a samozřejmě výstava Strange New Worlds kostýmů a fotografií ze seriálu. Připadal jsem si jako malý bajoranský chlapec, co dostal jumja lízátko 🙂 Potěšil rovněž i bohatý výběr merche za velice příznivé ceny. Třeba botky k nové SNW uniformě se standardně prodávají okolo čtyř set dolarů, avšak zde šly sehnat za ani ne čtvrtinu. Kdo nás naopak nepotěšil, byli lidé od Star Trek Wines. Chtěli jsme si koupit vystavenou lahvinku canaru, ale jednak je na místě vůbec neprodávali a potom nezasílají do Evropy – loose/loose.

Hlavním lákadlem byl samozřejmě panel o Tajemných nových světech s účastí Ansona Mounta, Ethana Pecka, Rebeccy Romijn a Celie Rose Gooding. Veselá parta popisovala, co zažila na natáčení a Ethan po celou dobu rád vodil diváky za nos, když začal: „To bylo v té epizodě s...“ a s úsměvem nedokončil 🙂

Záchvat nekontrolované radosti zažil sál v momentě, kdy nám pustili zhruba 3,5 minuty z první epizody. Šlo o scénu na můstku před výletem z doku a pozor, ano, i výlet z doku! V tu chvíli samozřejmě platil zákaz mobilů, ale ve zkratce: Tenhle seriál chcete vidět! 😉

Výhodou amerických conů je samozřejmě i účast spousty herců. Odpor je marný, prostě se jdete vyfotit.

Rozdíl je v tom, že někteří aktéři jsou jednoduše bez zábran, a tak najednou zjistíte, že si vedle vás admirál Nechayevová dává ve své admirálské uniformě burger; vidíte osazenstvo Lower Decks, které – rovněž v uniformách – obchází stánky, anebo si herci na ploše jen tak zapózují. Uvolněná a přátelská atmosféra šla ruku v ruce s disciplinovaností fanoušků, kterým stačilo jednoduše říct: „Teď prosím nefoťte.“

Všechno krásné ale jednou končí a na závěr tohoto fantastického conu jsme si jen vyslechli oznámení, že se příště uvidíme v Seattlu. Tak co, uvidíme se tam? 🙂