Vyzařování aneb žiješ jenom jednou

Vstupujeme do druhé poloviny první sezóny a začíná se nabízet jedna otázka: "Proč se všechno zlé děje Harrymu Kimovi?"

Pro připomenutí malé shrnutí:

No a přichází epizoda devátá a Harry Kim... má už zase smůlu.

Epizoda začíná hezky – posádka se domnívá, že našli 247. prvek do tabulky. Od toho tu přeci jsou, dělat velké vědecké objevy při nejpomalejším průletu kvadrantem Delta v dějinách Flotily. Samozřejmě, tím, že jsou tam první, je to i nejrychlejší průlet.

Kupodivu to nezajímá nikoho z vědecké sekce. Zajímá to dva velící důstojníky, hlavní inženýrku a praporčíka od operační konzole. Na výsadek vyráží poslední dva jmenovaní s prvním důstojníkem v čele. Mimochodem, výsadek je složený ze dvou Makistů a jednoho důstojníka Flotily. Protože jim kapitán samozřejmě bezmezně věří.

Výsadek se ocitne v tmavé jeskyni plné čehosi, co nápadně připomíná pavučiny. Chakotay by si nutně měl zajít k Doktorovi na oční prohlídku, protože se do jedné okamžitě zamotá, ačkoli je velká a hustá jako záclona z Ikei (a po chvilce používání i tak potrhaná). A to poté, co si přímo na ni posvítil baterkou.

A co neobjeví? Onen prvek pochází z mrtvol humanoidů třídy pět, které se přesně v takové pavučiny proměňují při svém rozkladu. Takže Chakotay se vlastně pečlivě zamotal do mrtvoly. Nutno uznat, že to se jednomu nepodaří každý den – na to musíte do kvadrantu Delta. A samozřejmě okamžitě dojde k názorovému rozporu: prozkoumat pohřebiště anebo nechat cizí mrtvé být? To druhé zní jako rozumnější volba, takže je Harry samozřejmě proti. Ale kapitán dá na Chakotayovo doporučení nedělat ani pasivní sken a vše si prohlížet očima (které má on skutečně výborné... začíná se leccos vysvětlovat ohledně těch rozbitých lodí). Načež na základě svého pozorování přijde s naprosto mylnou teorií o pohřbívací kultuře onoho lidu. No a potom přijde záblesk světla, nouzový transport a Harry... zmizí. Namísto něj mají tělo, které by se ale ještě dalo oživit.

Harry se vydal poznávat nové kultury a nové civilizace. Samozřejmě za slušnosti nejprve zaklepe. Na rakev. Zevnitř.

Civilizace, do které se dostal, je poněkud osobitá ve svém přístupu 'ne vždy úplně dobrovolné' eutanazie... ehm, tedy „povznesení se do příští emanace“ – vlastně vyzařování, protože český divák by takový cizí filozofický termín nemusel pochopit. Ne, že by znal vyzařování, ale... A přesně z té Emanace si také všichni místní myslí, že Harry pochází, takže ho odvedou na lůžko vedle jejich spoluobčana, který se tam chystá na svůj posmrtný život. Protože když vám v rakvi přistane někdo, kdo očividně není z vaší planety, musíte rychle zavolat thanatologa a nějaký týpek, co za chvíli opustí tento svět, vám může být jedno.

Thanatolog dorazí. Hraje ho Jerry Hardin, který má s cizáky z jiné planety spoustu zkušeností. Mohli jsme ho ještě vidět v Nové Generaci jako Radua v "Až se ucho utrhne", kde unesl Wesleyeho a na Enterprise ho z nějakého důvodu chtěli zpět, a jako Samuela Clemense alias Marka Twaina v "Šípu času". Harry záhy zjistí, že jediná poloha, s níž vám takový vědec zabývající se smrtí a umíráním poradí, je ta v rakvi.

Na Voyageru mezitím Doktor oživil přinesenou mrtvolu – však měla „jen“ obyčejný nádor na mozkovém kmeni. Také vysvětlí, odkud se vzala ta pavučina. Ano, do těch se tito humanoidé přirozeně po smrti rozkládají. Chakotaye zjištění, že se zamotal do něčího pradědečka, příliš nepotěší.

Probudí tedy cizinku, aby zjistili, co se stalo s Harrym. No a řekněme, že žena, která se představí jako Ptera, také není nadšená. Když takhle věříte na posmrtný život a umřete, nejspíše čekáte, že se v něm také proberete, a ne, že se nad vámi bude sklánět někdo s příšerným účesem a někdo... bez účesu.

Harry se mezitím dozví o svérázných pohřbívacích rituálech cizího druhu. Zaživa šup s vámi do rakve, která vás usmrtí právě včas na to, abyste skončili v subprostorové vakuole. Rychlé, efektivní, bez nepořádku, každých šest hodin. A jaképak štráchy s těly – přenesli jste se přeci do další emanace, kde prožijete dlouhý a spokojený život. Čeká tam na vás už maminka, strýček i vaše natupírovaná čivava. Bohužel se Harrymu nedaří místní přesvědčit, že žádná další emanace není. Myšlenka, že anomálie prostě jen vyplivne tělo na asteroidu, a že by se o tom vlastně neměli bavit, protože se jedná o první kontakt a k tomu on jako praporčík není vybaven, je patrně příliš kacířská a neortodoxní. Jenomže se se jako první vrátil z království mrtvých, tudíž na něj už chystají ortodoxní „kompletní bioanalýzu“, ať už to znamená cokoli.

Na Voyageru mezitím spočítali, že v prstenci je přibližně 20.000 mrtvol a každé dvě hodiny vyplivne vakuola další. Janewayová se snaží Pteře vysvětlit, že se neocitla v posmrtném životě, takže se nedozví odpověď na základní otázku života, vesmíru a vůbec. A nemůže jí ani nabídnou psychiatrickou pomoc, jelikož na lodi nic takového nemají. Vždyť sama kapitán svá traumata po večerech probírá s imaginární ještěrkou, nebo lépe – se sklenkou vína nad partičkou kulečníku. Ptera je z prospektu zbytku života stráveného na Voyageru ještě méně nadšená než samotný Harry Kim.

Zpět na planetě se už Harryho spolubydlící na eutanazii a mrtvé kamarády tolik netěší – začal mít totiž o své víře pochybnosti. Rozhodne se Harryho zeptat, co se tedy děje v další emanaci a Kim už asi posté odpovídá, že netuší, protože tam odtud není. Netuší, co se děje s jeho vlastním druhem po smrti, natož s cizím, ale řešení „nejsem spokojen s tímto světem, chci se vydat do dalšího“ mu nepřijde jako šťastné. Možná by se mohl vykašlat na Flotilu a jít pracovat na linku pro sebevrahy, protože to vážně dokáže jednomu znechutit. Hatilova sebevražda/eutanazie však není úplně dobrovolná – odhlasovala mu ji rodinná rada.

Voyager má mezitím další problém – warp jádro je pro vakuoly nesmírně přitažlivé, takže se jim kolem něj zjevuje jedna mrtvola za druhou. Hrozí narušení zásobníků antihmoty (či podobný technoblábol) a jakmile dojde na antihmotu, nikdy to není dobré. Kapitán, opět v roli hlavního veděckého důstojníka, změřila, že po každém objevení se vypustí mrtvola neurální energii do prstence kolem. Máme se snad domnívat, že to je duše? Ale to by přeci neoživili Pteru. Pokud tedy není démonem bez duše!

Pamatujete si, jak třeba v DS9 měla Jadzia problém s tím, že by uvnitř sluneční soustavy měla přejít do warpu? Tom Paris je takový machr, že ten problém nemá a popoletí přímo od prstence warpem sedm 0,6 světelného roku daleko. To je přibližně šest biliónů kilometrů. Teď ať si je zkusí ty mrtvoly najít. Nebo Harry.

B'Elanna opět dostane nápad s tím, že by někoho transportovala skrze anomálie. (Nejspíše to patří mezi její koníčky, společně s házením věcí po Chakotayovi.) Tudíž se kapitán rozhodne, že zkusí poslat Pteru domů a získat zpět Kima. Loď se tedy impulzem vrátí zpět k planetě s prstenci. B'Elanna přišla na způsob, jak dočasně ochránit jádro před vakuolami. Ona je prostě geniální, když se to scénáristům hodí.

Přenos Ptery se nezdaří. Možná je to náhoda anebo je to možná tím, že u ovládání transportéru stále stojí Seska. Kapitán nařídí Pteřinu mrtvolu přenést na jeden z asteroidů. Kes je z toho smutná. Možná proto, že ji považovala za svou novou kamarádku. Nebo možná proto, že ani tentokrát si nevyzkouší pitvu.

Harryho se mezitím chystají převézt do komplexu, kde ho čeká osud pokusného králíka. Raději by, kdyby se mohl podívat na jeden z těch jejich kenotafů a zjistit, jak by se dal využít k návratu domů, pokud možno naživu. Ale na to není čas, jeho „návrat z posmrtného života“ vyděsil zdejší společnost a tudíž musí být převezen co nejdříve.

Hatil by namísto své plánované eutanazie raději utekl a Harry dostane geniální nápad: Hatil uteče do hor a Harry se namísto něj ováže jako mumie, vleze do kenotafu a na druhé straně ho Doktor určitě dokáže oživit. Nikdo z Hatilovy rodiny si jistě nevšimne, že má Harry alespoň o dvacet kilo více a ani se nijak nerozloučí slovy.

Torresová na Voyageru doporučí opustit prostor a samozřejmě ve chvíli, kdy to kapitán rozkáže udělat, se na lodi zjeví Harryho mrtvola. Doktor ho samozřejmě ve scéně, která je dramatická asi dvě sekundy, protože jsou stále devadesátá léta a tehdy se hlavní postavy svévolně nezabíjely (pokud se nejmenovaly Tasha Yar), oživí.

Následuje už jen Harryho sezení ve zcela prázdné jídelně nad tácem leolového salátu. Ze zamyšlení jej vytrhne kapitán, a to rovnou do filozofické debaty o nesmrtelnosti chrousta (provázené jejími pohledy důstojné seniorky směrem ke hvězdám s polemizováním o tom, jak jednomu uteče mládí a neváží si ho, ačkoli jí samotné není ani čtyřicet) a potom už se Voyager – ne, nedělám si srandu – opět řítí impulzní rychlostí vstříc domovu.

Otázka na závěr:
Co se asi Harrymu stane příští týden?

Celkové hodnocení:

2/5

...protože celá ta epizoda je neskutečně absurdní.