Redakční rewatch: 4. sezóna DS9 – Klingoni a měňavci na každém rohu!

4. řada přinesla obsáhlou sadu dalších novinek a opět upravila směr, kudy se bude seriál ubírat. 3 změny jsou viditelné na první pohled:

• Dorazil nadporučík Worf a přidal se k posádce. Vzhledem k ději, a jakémusi klingonskému arcu v celé řadě, je to poměrně moudré rozhodnutí. Osobně mi tam ale Worf přijde jaksi navíc a svým chováním není vůči mateřské Nové generaci přílišně konzistentní. Hlavně to druhé zmíněné mi docela vadí.
• Seriál má novou znělku, která dle mého měla dorazit o sezónu dříve. Hudební motiv je rychlejší a už ne tak pěkný; naproti tomu vizuál je rozhodně hezčí – stanice je mnohem živější. Přesto ani zdaleka nedosahuje organiky znělek konkurenčního Babylonu 5.
• Averymu Brooksovi konečně dovolili holou hlavu. Dle smlouvy musel po minimálně první tři roky seriálu nosit vlasy; patrně aby se dostatečně odlišil od Patricka Stewarta.

Původně měla být první půlka čtvrté řady vztažena do jednoho arku s povšechným názvem "Changelings on Earth" (Měňavci na Zemi) a zahrnovat až občanskou válku. Paramount takový návrh nakonec zamítl a cestu kudy se dál vydat, vymyslel až o mnoho měsíců později Ira Steven Behr, který se vrátil k poslednímu dvojdílu 3. řady a slovům měňavce v roli Romulana Lovoka: „Po dnešku jsou Federace a Klingonská říše už jedinými hrozbami v kvadrantu Alfa“.

Vzhůru tam, kam se český divák nevydal

Pokud jste v letech 2012 a 13 neměli kabelou stanici AXN Sci-fi (a v několika málo reprízách i klasické AXN), o tuto a všechny další řady jste v dabingu přišli. Ne že by tedy bylo zase až tak moc o co stát 😉 Velkou výhodou byl návrat Davida Bursy na poradcovskou sesli. Ale režii po Martinu Veldovi převzal Bohdan Tůma (Dat) a subjektivně mi přišlo, že spolu s tím šla výrobní kvalita dolů. Například jsme často mohli slyšet, že dialogy jsou výrazně hlasitější, než jakýkoli podkresový zvuk, nebo že polovinu vedlejších postav v celé řadě mluví Jan Šťastný.

4. až 7. řada dodnes zůstávají jedinými sezónami Star Treku, které v Česku nikdy neběžely na celoplošné televizi. Třeba se to ještě někdy podaří, ale ta šance je rok od roku menší. Také fakt, že seriál neexistuje v HD, tomu přílišně nepomáhá. Zvláště, když na Blu-rayích vyšel i třeba SeaQuest (Strážce moře) a vypadá perfektně!

Zajímavost: Toto je jediná řada, kde absentuje postava kai Winn.

Připomeňte si: Redakční rewatch – 3. řada a její zajímavosti

The Way of the Warrior, Part I (Cesta válečníka, část I)

V premiéře i na DVD vyšel tento dvojdíl dohromady, protože byl natočen tak, aby sloužil jako film – nebo druhý pilot, chcete-li. A záměr se povedl na jedničku! Bohužel byl pro účely tehdejší televize následně rozdělen vedví, a aby se vešla druhá znělka, druhé titulky a ještě „v minulém díle jste viděli“, padla spousta scén na podlahu střižny. Tím pádem některé scény nejsou nadabované; stejně jako v případě pilotu prvního.

• V létě mezi touto a předchozí epizodou byli Julian a Jadzia povýšení. Bashir na poručíka, Dax na nadporučici.
• Těžko něco vyzdvihovat specificky, v tomhle díle je totiž všechno – Kassidy (které to mimochodem v azurových šatech velmi sluší), intergalaktická politika, Eddington, Dukat, Garak, šipky, flotily lodí... Zde se nešetřilo.
• Trochu zamrzí recyklovaná hudba z filmu Generations, ale tu a tam se vyskytnou i nové party.
• Jednou z později vystřižených scén je Kira s Jadziou v simulátoru, kde se naplno projevuje Kiřina nechuť k tomuto druhu zábavy. Že si dějotvorné epizody najdou čas na podhoubí je zkrátka kouzelné.
• Líbí se mi, že vše je krásně organické – plynule navazující. Worf bez lodi a v patřičné uniformě zvažuje odchod od Flotily, Gowron není v seriálu poprvé, sama akce a třenice mezi Federací a Říší jsou důsledkem, nikoli prvoplánem. Představuje se generál Martok...
• Mezitím panuje silně napjatá atmosféra na všech stranách – kdo je měňavec, kdo měňavec není, kdo zaútočí první a kam, na čí stranu se přidat... Celý dvojdíl funguje jako perfektní politický thriller.
• Díky tomu, že Worf potřebuje poznat novou posádku, je dokonale splněn účel druhého pilotu – divák si všechny postavy tak trochu zrekapituluje. Obvykle něco takového působí velmi nepatřičně, zde to však vůbec neruší. Všechna čest scénáristům.
• Gowron je víc než cokoli jiného pragmatik, tudíž změna postoje jeho samého i postoje Říše nepůsobí nijak uměle, ale naopak zcela logicky. A výtečná a silná scéna na závěr! – 5/5
• Zajímavost #1: Klingonská nová třída vlajkových lodí Negh'Var není zase až tak nová. Mohli jsme je spatřit už v alternativní budoucí linii závěrečného dílu Nové generace "All Good Things..." (Všechno dobré...). Velice příjemný kontinuitní prvek, i když vznikl náhodou – John Eaves dostal za úkol vytvořit několik nových tříd klingonských plavidel, ovšem žádný z konceptů nakonec nebyl z finančních důvodů použit. Jeho „nový“ dravý pták se později objevil v seriálu Enterprise, coby předchůdce této ikonické lodi. Fyzický model Negh'Varu museli narychlo stáhnout z výstavy ve Skotsku.
• Zajímavost #2: Worf je jednou ze dvou hlavních postav (patrně) všech SF seriálů, která přestoupila do vlastního spin-offu mezi hlavní postavy. Tou druhou je Samantha Carter ze Stargate SG-1. Oba tak mají na kontě 11 sezón v řadě; na počet epizod a tzv. screentime nicméně vede Worf.

The Way of the Warrior, Part II (Cesta válečníka, část II)

• Dění na Cardassii je na úkor Klingonů trošku upozaděnné, ale i tak se dozvídáme, jak kluzký je gul Dukat, který se stal novým vojenským poradcem zcivilněné rady Detapa, tedy nejvýše postaveným armádním důstojníkem 🙂
• Worf a Miles vzpomínají na časy dávné slávy, kdy spolu zachraňovali kapitána Picarda z područí Borgů, načež si O'Brien přisadí, že jen ty simulátory nešly nikdy opravit 🙂
• Přestože je Sisko impulzivní, projeví se tu jeho diplomatická stránka. Velice se mi zamlouvá hledání skulinek, jak Klingony sice odstavit, ale nenapadnout jako první. Ať už jde o zachránu Xhosy, nebo manévrování v dialozích.
• Znovu pochválím scénáristy a tentokráte to bude za rozhovor Quarka s Garakem o Federaci a o lidech. Scéna, která prodlužuje celou epizodu na studiem nechtěných 93 minut, ale Ira Steven Behr se jí odmítl vzdát. Díky, Iro 😉
• Předvést bitvu filmových proporcí na malé obrazovce bylo v roce 1995 bezprecedentní a dodnes působí efekty fantasticky a uvěřitelně. Vynikající kus technické práce.
• Co se přílišně nepovedlo, ale naštěstí bylo komparzu dostatečné množství, byly invazní čety Klingonů. Přenesou se čtyři, 3 mají bat'leth, jeden disruptor. Proti čtyřem flotilním fázerům jsou jaksi bez šance. Ještěže flotiláci neumí mířit 🙂
• Finální rozuzlení, kde obě strany přestanou bojovat, protože si uvědomí nesmyslnost takového jednání, je úctyhodná a prostě skvělá a sedí. Stejně jako vypovězení Khitomerské smlouvy. – 5/5
• Zajímavost: Někdo ze štábu DS9 měl zřejmě v oblibě seriál Zorro. Před několika epizodami dorazil sám Zorro (Shakaar), nyní jeho úhlavní protivník Alcalde Ignacio de Soto, tedy J. G. Hertzler – generál Martok. [foto] – Shakaar vlevo, Martok vpravo

The Visitor (Vzácná návštěva; Návštěvník)

• Mnozí považují tuhle epizodu za tu vůbec nejlepší, mnohdy i v celém Treku. Já osobně to tak nevidím, ale to nemění nic na faktu, že jde o skvost s enormně enormně povedeným scénářem.
• A nejen scénářem, samozřejmě, bez skvělých herců by se to neobešlo. Říká se, že bez Tonnyho Todda není žádný seriál úplný 🙂 Tady vystoupil ze stínu Worfova bratra Kurna a vystřihl staršího a starého Jakea Siska. Výkon z nějž jsem nadšený pokaždé, když to vidím – znovu a znovu. On je prostě fantastický!
• Máme tu ale ještě jeden výkon, který je neprávem trochu přehlížen, a to je postava Melanie – Jakeovy fanynky, která jej vyhledá v předvečer Benovy poslední návštěvy. Rachel Robinson zaklepala na dveře a s ní vstoupila do domu oduševnělost a intelekt. Režisér David Livingstone prohlásil: „Viděli jsme spousty mladých hereček, ale ona vyrazila dech všem. Mísila se v ní nevinnost, inteligence a nadšení, a všechny tyhle vlastnosti pomohly vytvořit opravdu skvělou postavu.“ Nelze než souhlasit.
• Třešničkou na dortu je pak jednak nádherná výprava a hudba, ale také využití budoucích uniforem z alternativní linie "All Good Things...". Drobnost, ale vesmír je díku tomu opět ucelenější. – 5/5
• Zajímavost #1: Příjmení Robinson není náhoda, Rachel je dcerou Andrewa Robinsona, Garaka. Herectví se k naší škodě jinak přílišně nevěnovala; aktuálně se živí jako zpěvačka a autorka textů v Portlandu v Oregonu.
• Zajímavost #2: Kira má novou uniformu a Miles opustil důstojnický hodnostní systém a stal se poddůstojníkem, konkrétně mladším vyšším poddůstojníkem (senior chief petty officer).

Hippocratic Oath (Hippokratova přísaha)

• Trampoty bývalého bezpečáka Worfa jsou mimo mísu podobně jako samotný fakt, že disciplinovaný důstojník Flotily nechápe svou novou funkci a patrně nemá nic lepšího na práci, než se navážet do Odovy zdánlivé neefektivity. Toto se nepovedlo.
• Hlavní linka na planetě je bezesporu lepší, přidává totiž Jem'Hadarům rozměr.
• Jednání doktora Bashira bylo pochopitelné, bez problémů ospravedlnitelné a takticky jak logické, tak výhodné. Bohužel Miles se choval jako totální trouba. Nedokázal situaci správně přečíst a několikrát přímo neuposlechl svého nadřízeného důstojníka. To se dá pochopit, ale tady přehlížel vývoj událostí s až fanatickou zaslepeností. Po návratu na stanici měl být nějak disciplinárně potrestán; naopak místo toho Julianovi dále spílá a ten se mu na konci ještě málem omluvil. To se taky nepovedlo.
• Do relativního nadprůměru to vytahují technické drobnosti, určité filozofické otázky a výprava. – 3,5/5
• Zajímavost #1: Jem'Hadaři se vrací na scénu po 24 epizodách, tedy téměř celé jedné řadě. Naposledy jsme mohli tento druh spatřit ve 3x06.
• Zajímavost #2: Scott MacDonald (Goran'Agar) je jedním z mála herců, kteří si zahráli ve čtyřech startrekových seriálech. Jeho úplně první rolí byl subkomnadér N'vek v TNG "Face of the Enemy", posléze Tosk – první tvor z druhé starny červí díry – DS9 "Captive Pursuit", ve VGR pilotu "Caretaker" se coby praporčík Rollins objevil na můstku, a v Enterprise hraje ještěřího xindského komandéra Dolima, a to dokonce v osmi epizodách.
• Zajímavost #3: Jeremy Roberts (Meso'Clan) je nadporučík Dimitrij Valtane z šestého filmu Neobjevená země. Svou roli si jako jeden z mála z osazenstva můstku Excelsioru zopakoval i ve voyagerové epizodě "Flashback".
• Zajímavost #4: Marshall Teague (Temo'Zuma) je fanouškům známý hlavně jako Narn Ta'Lon z Babylonu 5.

Indiscretion (Nerozvážnost)

• Dobrodružná honba za ztracenou lodí dává v dobrém vzpomenout na filmy jako Romancing the Stone (Honba za diamantem) a duo Kira/Dukat svým filmovým protějším zdatně sekunduje. Jen se tu přece jen hraje na trochu vážnější strunu.
• Dukat byl povýšen na legáta, jen to v epizodě nikdo neřekl – poznat to můžete pouze z jeho uniformy 😉
• Dochází zde k dalšímu prohloubení vztahu mezi ústřední dvojicí a nám jsou odkrývány další a další vrstvy Dukatovy složité osobnosti. Fakt, na kterém si režisér LeVar Burton (Geordi (jeho první DS9 režie) dával velmi záležet, aby vynikl.
• Krom krásných lokací kaňonu Soledad a velmi slušné a decentní práce s kamerovými filtry, tu také poprvé vidíme Breeny. Druh zmíněný už v TNG "The Loss" (Ztráta), ale vyobrazený až zde. Produkčně tedy nelze nic vytknout. A ono ostatně ani dějově ne...
• Také tu poprvé vidíme Toru Ziyal, Dukatovu dceru vzešlou ze vztahu s Bajorankou Torou Naprem. Jak jsem zmiňoval už prve – vrstvy a aspekty osobnosti Skraina Dukata jsou téměř nekonečné. Obdivuji tvůrce jakou (kontinuální) práci si dali s vykreslováním cardassianských osobnostních rysů.
• Vedlejší linka se vztahem Bena s Kassidy je trošku krkolomnější, ale hlavně kvůli tomu, že Penny Johnson tu Averyho Brookse dosti výrazně přehrává. Přesto jednoznačných 5/5.
• Zajímavost: Tvůrci se příliš netají inspirací klasickým westernem The Searchers (Stopaři) s Johnem Waynem, Jeffreym Hunterem a mladičkou Natalie Wood, kterou zachraňují z komančského zajetí. Je vám jméno Jeffrey Hunter povědomé? Mělo by – je to kapitán Pike 😉

Rejoined (Břímě času; Opět spolu)

• Epizoda navždy spjatá s prvním ženským polibkem v televizi. Což paradoxně není pravda, protože se první takový objevil o rok a půl dříve v seriálu Roseanne. Nicméně je jedním z prvních a na jeho důležitosti to nijak neubírá. Epizoda sama je parafrází na sociální dogmata, kde zde je situace zkomplikována láskou za hrob. Když se ovšem nad celou problematikou zamyslíme, dojdeme k závěru, že se o lesbický polibek vlastně nejedná, protože se v zásadě líbají Nilani a Torias, tedy žena a muž. Mysl případného trekkieho-dogmatika ale musela i tak utržit pořádnou ránu 🙂
• Ještě k oné parafrázi... Přijde mi malinko nešťastné, že zde okolnosti onoho sociálního dogmatu dávají jeho důvodům vlastně za pravdu, čímž jakýkoli LGBT význam de facto srážejí. Ono totiž přenášení vztahu z hostitele na hostitele skrze symbionta skutečně upírá právo na sebeurčení jednotlivce. Čili ano, máme tu ženský polibek, ale vlastně alibisticky vysvětlujeme, že je to špatně. Škoda.
• A už k epizodě... Jadzia kouzlí. A proč ne? 🙂 Tyhle jemné úvodníky plné pohody a běžného života jsou zkrátka skvělé.
• Děj o věděckém experimentu v zásadě nikam dál neubíhá, ale na druhou stranu pěkně plyne. Líbí se mi užívání slavnostních uniforem, Kiřina slavnostní lila, filozofování i experiment samotný, nicméně na plný počet to není – 4/5.
• Zajímavost: Susanna Thompson (Lenara Kahn) už měla na kontě dvě malé roličky v Nové generaci, ale trekkies ji znají hlavně jako „televizní“ borgskou královnu z dvojepizod "Dark Frontier" (Temná hranice) a "Unimatrix Zero" (Umiatice nula).

Starship Down (Loď v ohrožení)

• Jsem rád, že se ještě jednou vracíme k obchodu s Karemmany i vysvětlení, co všechno tím aktuálně vlastně riskují.
• Co už se mi přílišně nelíbí je Worfovo peskování nižších důstojníků, aneb s Worfem je v DS9 vážně potíž.
• Poprvé zde vidíme technika Muñeze a je zajímavé, jak se Miles obklopuje lidmi, kteří neprošli Akademií 🙂
• Oceňuji snahu vytvořit ponorkové drama, které obvykle funguje už jenom svým formátem, ale tady je to tak na půl cesty. Nejhorší je asi Siskův úraz hlavy a Kiřiny nekonečné příběhy a citové výlevy. Výrazně to ale napomohlo upevnění vztahu mezi nimi, za což dávám plusové body.
• Poměrně zajímavá je i situace s nevybuchlým torpédem, kterou sice oba zúčastnění aktéři slušně torpédují, ale nápad je to dobrý. Epizoda celkově hýří dobrými nápady, za což dávám 3,5/5.
• Zajímavost #1: Po premiéru Nayrokovi a Yridianu Shrekovi v TNG si James Cromwell zahrál zde Karemmana a o rok později Zeframa Chochrana v Prvním kontaktu.
• Zajímavost #2: Autory scénáře jsou dva startrekoví spisovatelé, John. J. Ordover a David Mack. Druhého jmenovaného čeští čtenáři jistě dobře znají. Je totiž autorem trilogie Volání osudu 😉

Little Green Men (Zelení mužíčci; v Česku se ale spíše uchytilo označení Malí zelení mužíčci – viz třeba Akta X.)

• A aby aspoň trošku dávalo smysl, proč mají být oranžoví Ferengové zelení, oblékli je do převážně zelných odstínů.
• Ale abych nepředbíhal, začátek s Nogovou aukcí a odchodem na Akademii je logický, zmínka o Gabrielu Bellovi kouzelná, ale od té doby je to bota za botou...
• Bratranec Gaila daruje Quarkovi loď a jemu to nepřijde ani trochu divné? „Death trap“ jsou první slova, co by mě napadla.
• Armádní důstojníci na Zemi, to je klišé přehrabované vidlemi. Někomu to možná přijde vtipné, mně vůbec, a tak ocením spíš mysteriózní manželský párek vyšetřovatelů – ale taky spíše kvůli tomu, kde následně hráli, než kvůli něčemu jinému.
• Scénu s univerzálními překladači raději vůbec nerozebírat...
• Snahu střelit jim zbraně snad nemohl myslet vážně ani Quark.
• Situaci se pak (uměle) snaží zachránit Odo, což se mu sice daří, ale kvality epizody nijak zářně nepozvedl. – 2/5
• Zajímavost #1: Zpět k onomu manželskému páru... Oba se zalíbili tvůrcům mysteriózních sci-fi, kde Conor O'Farrell hrál o pouhý rok později v podstatě totožnou postavu v seriálu Dark Skies (Temné nebe (spolu s Jeri Ryan)) a Megan Galagher ztvárnila manželku hlavního hrdiny ve spin-offu Akt-X Millennium – taktéž rok po této epizodě.
• Zajímavost #2: Megan Galagher jsme v DS9 už jednou viděli – byla partnerkou Trilla Verada v epizodě "Invasive Procedures".

The Sword of Kahless (Meč Kahlessův)

• Podívejme se do časů, kdy byl Kahless ještě [kejles], a ne [kejleš] 😉
• Mistr Daharu, který přežil všechny své přátele a zbývá mu jen Jadzia a mise s velmi nejasným výsledkem. Mise, která by mu patrně zajistila sochu v Síni válečníků. Žádný div, se byl tak horlivý.
• Ani Worfově bezbřehému obdivu Kora se nelze divit – je to přece jen hrdina z dávných časů. Z časů, kdy se Říše nikoho nebála a naopak všichni se obávali jí.
• Pozorné ucho zaregistruje, že chtějí ostří vrátit císaři, nikoli Gowronovi. Fakt, že DS9 počítá s TNG "Rightful Heir" (Právoplatný dědic), je dle mého fantastický detail. Podobně jako využití Lethiana na telepatický útok, nebo Siskův sonický holící strojek, či návrat Durasova syna Torala, byť jde o recast.
• Jenže spolu s nalezením meče přichází zlom a Worf se začne chovat jako žhavý kandidát na vyhození z přechodové komory. Chvilku po něm do podobné pózy sklouzne i Kor a Jadzia už nedělá nic jiného, než že je okřikuje jako neposlušné děti ve školce. A to je šílené nekoukatelné zlo.
• Vrchol všeho přichází v momentě, kdy se Worf neštítí svého soupeře, mistra Daharu, prachsprostě zabít. Respektive divák je ponechán tápající a může se rozhodnout, zda Worf nelhal a pod Korem římsa byla, nebo zda se z něj v návalu adrenalinu stává vrah. Worf je v DS9 psaný opravdu hodně jinak 🙁
• Jen a pouze díky výše popsaným detailům toto neletí do odpadu. – 1/5
• Zajímavost: Útěk z jeskyně měl původně probíhat ve stylu Raiders of the Lost Akr (1. Indiany Jonese), ale na poslední chvíli došlo ke změně a vepsala se právě ona šílená scéna s padajícím Korem. Nešťastné. A ani to nebylo z rozpočtových důvodů, ale kvůli tomu, že produkce byla už tak pozadu. Za mě se klidně mohli ještě chvíli zdržet.

Our Man Bashir (Tajný agent Bashir; Náš muž Bashir – Přijde mi, že překladatel jaksi odmítal používat ustálené výrazivo. Zvlášť, když jde o narážku na bondovskou parodii Our Man Flint, která se v češtině jmenuje právě Náš muž Flint)

• Toto je prostě „ta bondovská epizoda“, kterou všichni dobře znají 🙂 Vzhledem k tomu, že jde o nezastíranou parodii na James Bonda, je přirozené množství narážek i detailů. Všechny je najdete vypsané zde v sekci James Bond Homages.
• Sám jsem velkým fanouškem 007, čili chápu nadšení a touhu vměstnat v zásadě celou bondovku do jedné epizody, a tu vystlat všemi ikonickými hláškami a typickými prvky. Jenže díky tomu zbylo jen velmi málo času na děj, který, chtě-nechtě, působí genericky, až možná odfláknutě.
• Navíc kdyby šlo o simulátorovku, kde si postavy užijí pěkný program, tak by to působilo lépe. Takhle jde o další z řady porouchaných holoprogramů. Navíc jde o poruchu, která zase vsadí naše herce do jiných rolí. Alternativní vesmíry a Jadziini předchozí hostitelé nestačí?
• A to je důvod, proč dávám pouze 3/5, byť bych moc chtěl udělit víc.
• Zajímavost: Přestože jde o poctu a velkou reklamu Jamesu Bondovi, studio MGM (vlastník práv) přílišnou radost nemělo. Produkci DS9 adresovalo velice příkrý dopis, který je údajně od návratu agenta Bashira důrazně odrazoval. Můžeme si domyslet, že šlo o výhružku žalobou, která by ale patrně neuspěla, neboť jde o parodii.

Homefront (Na domácí frontě; Domácí fronta)

• Začátek s přepolohováním Odova nábytku je sice vtipný a nenucený, ale nemusel být zrovna zde.
• Tento dvojdíl je vše, co zbylo z konceptu „Měňavců na Zemi“ a funguje tak dobře právě možná i díky faktu, že jde o zhuštěný příběh celého zamýšleného arku.
• DS9 je skvělý také v tom, že se nikdy nebál své lidi převléknout. (Zdravíme Voyager!) Jakmile Sisko dorazí na Zemi, vymění uniformu za lokálně správnou. A já si toho opravdu vážím – tyhle drobné konzistence jsou pro mě klíčové. Ale DS9 toto uměl od začátku; například neměl potřebu se vytahovat vlastním efektem flotilního transportéru 😉
• Siska na Zemi uvítá admirál Leyton, jeho starý mentor, o kterém žel slyšíme poprvé až zde. Ale Robert Foxworth tuto nepříjemnost plně vynahrazuje – ač nehraje často, tak je to zkrátka skvělý a charismatický herec.
• Celé situaci nesmírně pomáhá, že je všechno, jen ne povrchní. Globální hrozba? Globální měřítko! Poprvé od šestého filmu se podíváme k prezidentovi do Paříže, Země má svou obranu – Enterprise kupodivu není jedinou lodí v dosahu 🙂 Sisko bydlí v restauraci u svého otce v New Orleans, kde se podává skvostná cajunská kuchyně, a přitom jsme neustále i na velitelství v San Franciscu. Organika epizody je živá, přímo radost sledovat.
• Pižkou na kráse je tu Nog a celý koncept tzv. Rudé čety, flotilní obdoby prestižního amerického univerzitního spolku Ivy League. Údajně jde o „ty nejlepší z nejlepších“, na kterých může uši nechat, ale ani na okamžik ho nenapadne se nad tím vším zamyslet a dokonce i Siskovi jednu chvíli odporuje. Nevím, no, k člověku, který mě na Akademii v podstatě protlačil, bych se choval uctivěji.
• (Mimochodem, taky váš napadá, kdo by nejspíše využíval Red Squad jako živnou půdu pro rekruty? 🙂 )
• Speciální odstavec věnuji výpravě. Kulisy Hvězdné flotily známe, ale jednak se mi moc líbí provedení Paříže a poté hlavně restaurace U Siska. Vytvořili nádherné místo s vlastním úchvatným geniem loci. Hned bych se zastavil na jambalayu nebo gumbo a rád bych venku na terase trávil vlahý podvečer s šálkem proklatě dobré kávy a užíval si dobrácké energie, kterou Joseph Sisko sálá po celém placu.
• Což mě přivádí k osobě skvělého herce Brocka Peterse. A to mi obvykle obsazení herců do jiných rolí spíše vadí. Ano, Brock si zahrál v Treku už dříve, konkrétně admirála Cartwrighta v Cestě domů a Neobjevené zemi. Ovšem Josephem stvořil úplně jinou postavu – do jisté míry její přesný opak – a ani na chvíli mě nenechá na Cartwrighta byť jen zapřemýšlet.
• K hodnocení... Samozřejmě jde o skvělý počin, ale možná až příliš skvělý. Jen z děje této epizody si dokážu představit ark o pěti dílech – tedy původní záměr – a epizoda tak připomíná jambalyau, kterou mícháte moc dlouho, přílišně zhoustne. Proto „jen“ 4/5.
• Zajímavost #1: Tato epizoda, respektive předchozí verze scénáře, měla původně ukončovat třetí řadu, přičemž "Paradise Lost" měla sloužit jako 4x01 a úvodník do občanské války ve Federaci. Původním záměrem byl cliffhanger, kde na orbitě Země federační plavidlo vypálí na vulkánský trasport. Následkem těchto událostí měl být nejen vnitřní konflikt, ale také vystoupení členských světů (Vulkánu) z Federace. Jestli fanoušci už takhle tvrdí, že Babylon 5 a DS9 vznikly na základě jednoho konceptu, tak s vědomím tohoto už snad ani nemůže jít o teorii 🙂
• Zajímavost #2: Robert Foxworth ztvárnil ve Star Treku ještě jednu ikonickou zápornou postavu, a to zkorumpovaného administrátora V'Lase ve vulkánském trojdílu 4. řady Enterprise. Krom toho také zanechal nesmazatelnou stopu v Babylonu 5 – jeho generála Haguea si pamatuje snad každý, přestože se objevil také jen ve dvou epizodách. Z velkých sci-fi můžeme zmínit ještě účast ve Strážci moře, Krajních mezích, či Hvězdné bráně.

Paradise Lost (Ztracený ráj)

• Stanné právo? Ano. Zákaz vycházení? Ano. Krevní testy? Ano. Coup d'état? Ano. Strach v rukou mocných proměnil „ráj“ přes noc k nepoznání. I když by seriál skutečně připomínal Babylon 5 ještě víc než teď, nemůžu se ubránit pocitu, že bych čtvrtou řadu v původně zamýšlené podobě rád viděl.
• I v krátce vyměřeném čase se našel prostor ukázat, že celá akce není jen bláznivým nápadem vystrašeného admirála, ale že konspirátorů je mnohem více. Jen ta Rudá četa připomíná spíše „mládežnickou odbočku“ Oddílu 31, a ne studenty premianty.
• Celá epizoda stojí na konfliktu svědomí a akce je ryze podružná, na což se zvlášť ve srovnání s dnešní TV produkcí kouká zatraceně dobře!
• Jednou z nejlepší scén je bezesporu rozmluva Siska a měňavce s tváří Milese O'Briena. Samolibý Tvůrce, který s radostí říká, že se sám vlastně ani nemusí snažit a Hvězdná flotila odvádí práce za něj. Colm Meaney tuto scénu zahrál bravurně.
• Spiknutí ve spiknutí vrcholí v kanceláři prezidenta, kde je všem předložena neprůstřelná lež.
• Vrcholem samotné epizody je potom bezesporu dialog Siska a Leytona v jeho kanceláři na velitelství. Zpracovat toto všechno do jedné epizody nemohlo být vůbec snadné.
• Boj Lakoty a Defiantu ukazuje jak byla koncipovaná třída Excelsior a proč je i po téměř devadesáti letech stále v aktivní službě. Příjemná višnička pro všechny fanoušky kontinuitních prvků 😉 – 5/5
• Zajímavost #1: U.S.S. Lakota je po Enterprise-B jedinou lodí třídy Excelsior-refit, kterou jsme mohli ve Star Treku spatřit. Samotný název Lakota potom odkazuje na původní obyvatele Severní Ameriky. Šlo, a naštěstí kupodivu stále jde, o jeden ze tří kmenů Siouxů.
• Zajímavost #2: Kapitánku Eriku Benteen hraje Susan Gibney, kterou jsme už viděli v TNG "Booby Trap" (Past) a "Galaxy's Child" (Dítě Galaxie) coby doktorku Leahu Brahms. Gibney se také propracovala do užšího výběru na roli kapitánky Kathryn Janeway.
• Zajímavost #3: Sám výběr jména Benteen a názvu lodi není náhodný – Frederick Benteen velel 7. praporu podplukovníka George Armstronga Custera v bitvě u Little Big Hornu, ze které vyšel vítězně právě kmen Lakotů.
• Zajímavost #4: A aby těch podobností s Babylonem nebylo málo, tak v jedné nepoužité scéně odlétají Jake a Joseph do bezpečí na Mars 😉

Crossfire (Objekt zájmu; Křížová palba)

• Poctivá vztahovka o trojúhelníku Shakaar-Kira-Odo, který hodně táhne nahoru herectví Reného Auberjonoise.
• Jsem rád, že ze Shakaara neudělali epizodní postavu a dál se ve své roli prvního ministra objevuje. A je přesně takový, jak bych si představoval, že v té roli bude vypadat dřívější vůdce odboje. Přirozeně titul nechce, nemá rád politiku a je to na něm znát. Ale svěřenou funkci vykonává jak nejlépe to svede, protože si je vědom břemene zodpovědnosti. Tohle je vyvedené opravdu dobře.
• Skvělé jsou tu různé situace mezi Kirou a Odem, Odem a Shakaarem a také Odem a Quarkem, ale vždycky jsem si u Nerysina přezírání Odova chování říkal, že by mohla být malinko vnímavější.
• Vlastně by vztah mezi šéfem bezpečnosti a místní šedou eminencí nebyl bez tohoto dílu úplný.
• Pro někoho to bude nuda, ale pro mě jde o jednu z nejdůležitějších a nejlépe napsaných epizod řady. A to platí pro všechny zúčastněné. Jde o další zásadní část skládanky promyšlených a komplikovaných vztahů mezi Odem, Quarkem a Kirou. A hořko-sladký konec skvěle uzavírá už tak silnou epizodu. – 4/5
• Zajímavost: Záměrem scénáristy bylo vytvořit děj formou podobný filmu Bodyguard (Osobní strážce).

Return to Grace (Návrat na výsluní)

• Bashir má svůj specifický výraz pro nasazování náplní do hypospreje 🙂 Nicméně je fajn, že taky vidíme něco jako očkování. Star Trek obvykle trpí bakteriálně-virologickým nešvarem, že na nás žádný cizí druh nikdy nic neprskne.
• Z Dukata je opět gul a dozvídáme se, že díky uznání Ziyal se jej jeho cardassianská rodina kompletně zřekla. To by asi zamávalo s psychikou každého rodinně orientovaného jedince, i kdyby ji neměl nijak narušenou – což se o Dukatovi rozhodně říct nedá... Navíc byl jmenován velitelem nákladní lodi, aby si svou potupu náležitě užil.
• Přestože Ziyal zatím hraje stejná herečka, přijde mi, že zestárla, nebo respektive dospěla, o několik let.
• Poprvé tu vidíme postavu Damara, který na nákladním plavidle Groumall slouží jako Dukatova pravá ruka.
• Síla epizody ovšem tkví ve scénáři. Podobně jako ve 4x05 jde i zde hlavně o mistrně vybroušené dialogy mezi Dukatem a Kirou, jakousi podivně fungující chemii mezi nimi, a krom toho ještě o složitý pohled na Ziyal.
• Plány v plánech, které se v Dukatově hlavě mění ze sekundy na sekundu, kdy za vším hledá cestičky, jak všem okolo i sám sobě dokázat, že se na své právoplatné výsluní dříve či později vrátí, jsou skvělé úplně stejně, a vhodně hlavní linku doplňují.
• A samozřejmě musím zmínit svícení a kameru – skvělá atmosféra. – 5/5
• Zajímavost: Cyia Batten (Ziyal) se objevila ještě jako Irina v VGR "Drive" (Mezihvězdná rallye) a coby Orionka Navaar v epizodě Enterprise "Bound" (Pouto).

Sons of Mogh (Synové Moghovi)

• Druhá návštěva Tonnyho Todda v této řadě, zde už ve své tradiční roli Worfova bratra Kurna.
• Poprvé nám to tu mezi Worfem a Jadziou zajiskří a už od první chvíle je jasné, že se k sobě nehodí 🙂 Domýšlivý a nabubřelý Klingon vs. věčně popichující a vtipkující Trillka – asi je na místě úsloví „protiklady se přitahují“.
• Mně se osobně provedení s objevením Kurna velmi líbí. Jednak Gowron Worfa varoval, že když se k němu otočí zády, tak přijde o všechno, včetně své rodiny, a potom by hlavně bylo také úplně nelogické, kdyby se neukázal. Gowron by se na Moghově rodu patrně vyřádil i kdyby Worfa nevaroval.
• Tonny Todd je zkrátka skvělý a Kurn je díky němu jedním z nejzajímavějších Klingonů, jaké jsme kdy viděli. Zprvu jsem si říkal, že tady přehrává, ale on vlastně Worfa úmyslně tlačil do nepohodlných pozic, aby mu ulehčil Mauk-to'Vor, tedy rituální „čestnou“ bratrovraždu.
• Chápu Worfovo dilema, ale Worf je zkrátka Worf. Co si myslel? Že mu zabití pod Odovým dozorem jen tak projde? Nebo tajně patologicky doufal, že bude chycen a učiní tak za dost oběma kulturám? Doufám, že to druhé, jinak by tu byl za hlupáka. Naštěstí se v tom dál nerýpají.
• Vynikající je Kurnovo umístění u bezpečnosti Bajorské milice. Svolením k takovému zařazení chtěl dát Worfovi najevo, že jeho potupa je konečná a dál už nemá kam klesnout. Možná arogantní a povýšený přístup, ale pro hrdého válečníka a člena Vysoké rady...
• Velice dobrá je i vedlejší linka s klingonskými minami, která ve vhodné chvíli obě linky spojí a Kurn získává svou poslední válečnickou misi. Naděje na Sto-vo-kor? Ale kdeže. Záhy musí zabít své bratry ve zbroji jen proto, že poslouchají rozkazy kancléře. Zneuctění je totální. Pokusí se čest ještě „obalamutit“ a naběhnout na fázer, ale marně. Opět přežil...
• Ve svém zoufalství už zvažuje i sebevraždu a my vidíme smutný rozklad klingonské osobnosti.
• Worf nakonec přichází s nápadem hodným důstojníka Flotily a Kurnově cti je učiněno za dost. Také je velmi příjemné vidět Klingony, kteří rovněž nesouhlasí s Gowronovou politikou a stále přispěchají synům Moghovým v nouzi na pomoc.
• Vymazáním Kurnovy paměti tato epizoda uzavírá dějovou linku táhnoucí se od TNG „Sins of the Father“ (Hříchy otce); čehož si také vážím. – 4/5
• Zajímavost: Sám Tonny Todd litoval, že na účast zde slepě kývl. Nebyl se scénářem spokojen a kdyby mohl, určité části by vynechal, nebo změnil. Tady se ale osobně přikláním spíše za Ronalda D. Moora, autora scénáře.

Bar Association (Kolektivní vyjednávání; Barová asociace – občas zkrátka není potřeba vymýšlet nic složitého)

• Konečně se vrací Leeta, Rom má zánět středního ucha (či tak něco) a Quark vykořisťuje tak tvrdě, jak doposavad nikdy; aneb příběh si účelově sahá po honem rychle vykonstruovaných problémech, a to je špatně. A nejen vykořisťuje, on se k němu chová vyloženě hrubě, což se doposavad nestalo.
• Následuje asi 10 minut citací různých odstavců z pracovní smlouvy, kde Rom podle všeho nemá ani čas na lékaře. Jen připomenu, ošetřovna je přímo naproti baru a Bashir navíc ordinuje prakticky permanentně. Všechno je to vyhnané do absurdna nějaké formy divokého kapitalismu koketujícího s fašismem, který by sám sebe okamžitě položil. Záměrem byl patrně humor.
• Rom v zápalu vášně cituje Komunistický manifest a patrně to v danou chvíli myslí vážně 🙁 Na neřízený totalitní kapitalismus hrubou proletářskou záplatu? To si mohli odpustit.
• Miles podporuje Romovu snahu o ustavení odborů, čímž vstoupí do rozepře s Worfem. Kolegiálně se dostanou až k rvačce, kde to schytá Julian.
• Vedlejší linka s Worfem to taky nevytrhne – rozhodnutí bydlet na Defiantu mi přijde nesmyslné, když uvážím, jakou kajutu měl na Enterprise.
• FCA (v češtině krásně FOK), reprezentovaná Bruntem, se snaží staré pořádky navrátit. A to pěkně klasicky pozemsky za pomoci dvou bouchačů. Hmm...
• Zdejší vývoj nicméně nastartoval vztah Roma a Leety, stejně jako nakopl Romovu kariéru. Škoda jen, že technickou uniformu Bajorské milice vidíme poprvé až tady na Romovi. – 2/5
• Zajímavost: Tento příběh měl původně být pouze vedlejší linkou epizod "Rejoined" nebo "Crossfire", ale nikomu z tvůrčího týmu to do nich nesedělo – naopak se shodli, že téma vydá na samostatnou epizodu. No... 🙂

Accession (Cenu za nejhorší český název epizody vyhrává: Vyslancův návrat; Přistoupení)

• Historické okénko: Epizoda začíná záběrem na Milese a Juliana, jak se coby letci z bitvy o Británii vrací ze simulátoru, a O'Brien nadšeně haleká o tom, že „skopčáky přes kanál nikdy nepustí“. Historické uvědomění? Irsko totiž bylo za druhé světové války neutrální 😉 Dodnes jsou po celém pobřeží rozeseté z bílých kamenů poskládané nápisy Éire (Isko), aby si piloti obou stran nespletli jejich území s anglickým.
• Keiko se vrací z Bajoru, Miles musí uklízet 🙂
• Udělali Proroci chybu a seslali špatného vyslance? Premisa epizody je taková podivná a zbytečná, což se odráží v ději. Akorem Laan nemá jediný důvod se domnívat, že on je tím pravým vyslancem. Sebevědomí a domýšlivost mu tedy rozhodně nechybí.
• Což zužitkovává (a zneužívá) k vlastním politickým cílům a programu. Na básníka je opravdu hodně ambiciózní – chce Bajoru navrátit kastovní systém, tzv. D'jarry, o kterých jsme doposavad nikdy neslyšeli a už naštěstí neuslyšíme.
• Bohužel, jak je bajoranská společnost celá taková zfanatizovaná, tak se jeho plánu chytají postupně další a další. Nejzanícenějšího následovníka nachází ve vedekovi, který zrovna náhodou přiletěl na stanici. A to až takového, že se za 30 minut propracuje od pokojného mnicha k úkladnému vrahovi.
• A co je ještě horší, je míra fanatismu Nerys. V zásadě najednou nemá problém se zařadit do své kasty, dát sbohem kariéře, a stát se umělkyní.
• Námět není špatný, ale epizoda je celkově strašně špatně napsaná. Není se úplně čemu divit – autorkou je Jane Espenson.
• Situaci zachraňuje vedlejší linka se znovu těhotnou Keiko. Krásný je Worfův plán se v čase narození pohybovat mimo stanici, aby si nemusel zopakovat rození Molly; viz TNG "Disaster" (Neštěstí). Což se mu nakonec opravdu povedlo, zachraňoval s Defiantem Zemi před borgským nájezdem 😉
• Z hlavní linky se mi líbí asi až posledních 7 minut, tedy ono samotné přistoupení obou vyslanců k Prorokům, kde se vlastně vysvětluje omyl vzešlý z jejich nechápání konceptu lineárního toku času. Bohužel to vše končí časovým paradoxem, který vůbec nikdo neřeší. Když vystředíme houpačkovou sinusoidu kvality tohoto dílu, dostaneme: 3/5.
• Zajímavost #1: Toto je čtvrtá a poslední účast Camille Saviolly (kai Opaky) v seriálu.
• Zajímavost #2: Básníka Akorema Laana měl původně hrát David Warner (třeba kancléř Gorkon v Neobjevené zemi), ale roli odmítl. Naštěstí. Byla by to už jeho 4. v Treku, což je na někoho s tak výrazným hlasem a projevem už opravdu hodně.

Rules of Engagement (Unáhlené rozhodnutí; Pravidla bitvy)

• Soudní epizody mají ve Star Treku dlouhou tradici a většinou patří k těm nejlepším. Ne tak zde...
• Klingoni, toho času bez diplomatických vztahů, žádají vydáni důstojníka Flotily a Flotila kvůli tomu svolává slyšení. Už to samo o sobě je kompletně špatně. Jakákoli vojenská organizace nemůže v čase horké i studené války vydat člena svého sboru protistraně. Může ho samozřejmě vyhostit, ale o tom se tu řeč nevede. Slyšení je tedy legálně nezákonné. Proč si to myslím? Protože zákony Federace fungují na principu US/EU práva.
• Navíc je zde na Worfa uvalena vazba, což taky nedává smysl. Úmyslem těchto slyšení je rozhodnout, zda bude nadporučík vůbec obviněn, jak tedy může sedět ve vazbě? 🙂
• Jediná správná argumentace padla hned na začátku epizody, a to od Siska: Worf v probíhající bitvě s loděmi, které se průběžně maskovaly, vypálil na demaskující se loď v sebeobraně. Veškerá další argumentace je zcestná a zbytečná. Což je o to víc zarážející, že madam předsedkyní je Vulkánka. Logická struktura a argumentace během procesu neustále selhává na všech stranách.
• V kombinaci s totální nedůvěrou ve vlastního nadporučíka, kde ani neproběhlo interní šetření... Ne, to je prostě tristní.
• Na konci Sisko pronese: „Tu misi jste vzal, a to byla vaše první chyba.“ Ne, nebyla. Worf byl na takovou misi ideálním kandidátem a kdyby si to Sisko nemyslel, tak ho tam neposlal – což ostatně sám řekl 20 minut nazpět.
• Vyvrcholení procesu už je úplná fraška. Vina/nevina se změnila na obsazenost/neobsazenost toho transportu.
• Do odpadu to nehodím asi jen kvůli několika zajímavým scénám:
  - Výslech Quarka s větou „a pak Morn řekl“, záběr na už se nadechujícího Morna a střih 🙂
  - Ch'Pokovo finální uvědomění, že fanaticky obhajoval lež.
  - A samozřejmě kvůli herci vyšetřovatele Ch'Poka, Ronu Canadovi. – 1/5
• Zajímavost: Ron Canada je jedním z řady herců, kteří hráli jak v TNG, tak zde a ve Voyageru. V Nové generaci ztvárnil Martina Benbecka v epizodě "The Masterpiece Society" (Dokonalá společnost) a ve VGR pak Fesseka, jednoho z Malonů v epizodě "Juggernaut" (Moloch).

Hard Time (Těžké časy)

• Když musí někdo trpět, bude to O'Brien! Škoda, že jde v zásadě jen o remake voyagerovské "Ex Post Facto", který není v ničem lepší. Naopak.
• Psychologické tresty jsou pro ty, kdo je uděluje, snadnější, protože se nemusí starat o vězení. Nicméně pro uvězněného je to jedno – čas trestu je jeden a ten samý. 20 let v kobce bez vycházek je strašně moc. Miles je sice možná tvrdý irský chlapák, ale z tohohle by bez rozložení osobnosti nevyšel.
• Oklikou ještě k praktičnosti takového trestu. Zločinci v civilizaci toto praktikující, kteří dopředu vědí, že jim roky života fyzicky neuběhnout, se na něj mohou připravit. Jeho účinnost je poté diskutabilní a bude lišit případ od případu.
• Ale zpět z Edwardovi... Jakákoli jeho adaptace zpět na prostředí stanice je zcestná. Jednak by to nedokázal, správně by měl hospitalizován v odpovídajícím zařízení a navracen do reality postupně – tohle je maximálně tak totálně neprofesionální cesta k fatálnímu šoku, a pak všichni dobře víme, že od dalšího dílu bude vše v naprostém pořádku a tohle se jakoby nikdy nestalo 😉
• Za herecký výkon a několik málo dobrých scén dávám 1/5.
• Zajímavost: Původně jde o scénář z první řady, za nějž Robert Hewitt Wolfe často lobboval, ale Michael Piller jej několikrát zamítl, naposledy v průběhu trojky. Teprve tady Wolfe uspěl, a to proto, že rozhodnutí už leželo na novém showrunnerovi, Iru Stevenu Behrovi.

Shattered Mirror (Roztříštěné zrcadlo)

• Logické pokračování předchozí části s alternativním vesmírem, za což dávám plus. Líbí se mi zapracování Jennifer Sisko jako hybatele událostí a i její interakci s Jakem. Epizodu provází mnoho velmi slušných nápadů, jako pokus vzít si sebou do alteru někoho dalšího k ruce, nebo rebelské ukořistění plánů na stavbu Defiantu.
• Discovery nám konečně dala odpověď na to, proč je sousední vesmír tak temný 😉
• Co se ovšem opravdu nepovedlo, je regent Worf a jeho mazlíček na řetězu, Garak. Respektive to všechno do sebe tak nějak zapadlo, ale toto měl být pokus o humornou vložku, což mi přijde až trochu odporné, nemůžu si pomoct. Stejně tak je mi protivná role intendantky, aneb ani na třetí pokus mi její póza nepřijde nikterak přirozená.
• Smiley už je ostříleným lídrem rebelů, a tak pro něj není problém sehnat ani materiály ke konstrukci Definatu. Nepravděpodobné, ale budiž. Interiér Defiantu je pak kosmeticky (lepící páskou) upraven, aby nevypadal jako sestaven Hvězdnou flotilou. Tenhle malý detail mi vždycky přišel hrozně směšný.
• Ale jak jsem psal, celé je to dohromady skloubené vlastně i koukatelně a děj sleduje několik různých rovin příběhu. Stejně zdařilá je i finální bitva, která představuje jeden z mála příkladů, kde je jasno ukázáno, v čem spočívá největší výhoda třídy Defiant – v kompaktní velikosti, úchvatné schopnosti manévrovat a plné vyzbrojenosti. – 3/5
• Zajímavost: V první epizodě z alternativního vesmíru zemře Quark, v druhé Rom, v této Nog. Další argument k tomu, proč mělo zůstat u trilogie.

The Muse (Dotek můzy; Můza)

• Jakožto člověk s hlubokým vztahem k psaní mám k této epizodě slabost a chápu Jakeovy pohnutky.
• Moc se mi líbí lovení inspirace sledováním příchozích cestujících na stanici. A Bolian s tupé je prostě skvělý! 🙂
• Těžko určit jestli je hlavní linie ta s Lwaxanou Troi, nebo se záhadnou inspirativní ženou, která podněcuje Jakeovu fantazii (v relativně platonickém smyslu 🙂 ). Přijde mi, že o něco hlavnější je ta Lwaxanina, takže s ní začneme...
• Inu, premisa s komplikovanou pohlavní sociologií připomínající ze všeho nejvíce islám, není až tak originální, ale zpracovaná je dobře, a hlavně René i Majel jsou oba skvělí herci. O to víc potěší, že jejich dialogy nejsou vatové. A i když se ji ještě na začátku snaží ze stanice vyprovodit, postupně konečně dostali šanci se lépe poznat a utvořit si mezi sebou nečekaně silný vztah. Finální scéna s Odovým proslovem na svatbě je nazapomenutelná.
• Démonická Onaya ale nijak nezaostává a nápad na entitu živící se kreativitou je hodně zajímavý. Sehrává tu příslovečnou úlohu „ďábla“, kterému se upíšete duší, za což vám něco splní. Tady se na souhlas ani ptát nemusí, vždyť který autor nechce zazářit... Jen místo duše si vysaje životní energii, nebo lépe řečeno energii nervové soustavy. Star Trek málokdy koketuje s žánrem mystery a tady mi to ještě k tomu do sebe výjimečně dobře zapadá.
• Jen mi přišlo, že na to, že Jake musí napsat celý Anslem, Onaya poněkud tlačí na pilu. A pokud ještě trošku přitlačí, nebude mít kdo Anslem dopsat. Mimochodem Anslem je právě ten jediný román, který kdy Jake Sisko z linie epizody "The Visitor" napsal. – 4/5
• Zajímavost #1: Onaya dle svých slov vynesla na výsluní i Phinease Tarboldea, fiktivního básníka z 20. století, jehož v druhém pilotu TOSky cituje Garry Mitchell – konkrétně jeho nejslavnější dílo: milostný sonet Slavičí žena (1996). Kolekci jeho poezie má ve své pracovně i Jean-Luc Picard. Čeští čtenáři se s ním pak mohli setkat v románu 2311: Hadi v rozvalinách, kde jeho sonet Město po požáru celou knihu uvozuje.
• Zajímavost #2: Lwaxanin manžel, který se jí, dle tradic své kultury, snaží uzmout syna, je Michael Ansara. Tedy představitel klingonského komandéra, a později mistra Daharu, Kanga. Svou roli ztvárnil v klasické epizodě "Day of the Dove" (Den míru), DS9 "Blood Oath" (Krvavá přísaha) a retrospektivně ve VGR "Flashback" (Vzpomínka), coby protivník kapitána Sulua.
  
• Zajímavost #3: Ansara se narodil v malé vesnici na území dnešního Libanonu a jako dvouletý emigroval se svými rodiči do USA.
• Zajímavost #4: Porada ohledně scénáře jedné epizody trvala standardně dva dny; tři, když byl problém. Nad touto strávili dní 6, což z ní činí nejdéle debatovaný díl za celých 7 let seriálu.

For the Cause (Z přesvědčení)

• Zamilovaný kapitán, „vzor ctnosti“ (jeho vlastní slova 🙂 )
• Hlavně je však tato epizoda známá jako „ta s Eddingtonem“. Ten mistrně načrtá svůj plán a do posledního využívá (nebo spíše zneužívá) svého výsadního postavení styčného důstojníka bezpečnosti Flotily pro sektor. Po téměř dvou letech jej samozřejmě nikdo nemá důvod z čehokoli podezírat.
• A i scénář se snaží mást stopu. Na první pohled se zdá, že toto bude rozlučkový díl pro Kassidy.
• A jak to u dobrých dílů DS9 bývá, má i tento více linií. Další patří Garakovi a Ziyal, kterou bohužel postihl recast. Naštěstí je její nová herečka, Tracy Middendorf, opět velmi dobře vybraná. Ovšem kdybych měl volit, vyhraje Cyia. Tracy totiž paradoxně vypadá dětštěji, než Cyia v minulé epizodě, což je vzhledem k záměru sblížit ji s Garekem poněkud kontraproduktivní. Kira by se také mohla chovat poněkud méně jako Ziyalin rodič; výstraha Garakovi působila uměle. Oproti tomu bezprostředně navazující scéna, kde paranoidní Garak vysvětluje Quarkovi, že není paranoidní, je skvělá 🙂
• Odo a Eddington zaseli do kapitánovy mysli semínko pochybnosti a ono klíčí a klíčí a klíčí... Když už je vše nad slunce jasné, nabídne Ben Kassidy, aby tuhle cestu vynechala a zboží svému kupci nedoručovala. Velice silný a moc dobře napsaný rozhovor, kde na konci už je oběma stranám jasné, o čem se vlastně baví. A jaké jsou důsledky...
• V zásadě je zde celá makistická problematika umě schovaná do několika málo vět. Jako kapitán Flotily s nimi nemůže sympatizovat, přestože dobře ví, že s nimi nesympatizovat nelze. Jak se správně rozhodnout, když jsou obě nabízené možnosti špatné?
• Ale... Veškerý Michaelův plán se odehraje během 60 sekund. Na to, jak skvěle je zde budované napětí, tak vyústění úplně selhává, a posledních 10 minut epizody se řeší různé osobnostní dohry. Ta mezi Benem a Kas je jasná, ta tam být musí, ale proč si Sisko umanul, že byla Eddingtonova zrada osobního rázu?
• Konec tak zachraňuje rande Garaka se Ziyal, kde si vše vyříkají a Garak konečně může odložit svůj fázer 🙂 – 4/5
• Zajímavost: Přeobsazení Tory Ziyal je asi nejméně logickým recastem ze všech. Šlo čistě o tužbu Iry Stevena Behra, dokázat, že postavy jsou na hercích nezávislé. Později se vyjádřil, že by její herečku nejraději vyměnil na každou epizodu, kdyby mu to dovolili, aby pokaždé byla co nejvěrnější příběhu a záměru. Naštěstí mu to dovolili jen 2x.

To the Death (Až do smrti)

• Třetí role Jeffreyho Combse v seriálu a teprve pvní epizoda s Weyounem.
• Opět skvěle využitý prvek z TNG, konkrétně ikonijský systém bran, poprvé představený v epizodě "Contagion" (Nákaza).
• K ději... Defiant se vrací z mise proti invazi Breenů na bajorskou kolonii, aneb ano, vystrkovali růžku už tady.
• Také tu máme jasný důkaz, co se stane, když si celý velitelský sbor odletí na výlet Defiantem: stanice přijde o pylon. A oni se ještě diví 🙂 Jeden by čekal, že je aspoň toto dostatečně poučí...
• Akci spáchala frakce militantních Jem'Hadarů – ti klasičtí jsou asi umírnění 🙂 Akorát se tito geneticky loajální vojáci Dominionu bouří nějak často. Weyoun tu dokonce tvrdí, že by mohli do roka převzít kontrolu. To je jen těžko představitelné. Že by tedy snaha o dezinformaci Federace? Na druhou stranu je příjemné, že se spolu všichni baví. Takhle snadno kdyby šly řešit konflikty.
• Přichází nějaké to honění triček a trubiček s ketracelem mezi příslušníky Flotily a Jem'Hadary, a to je celkem nuda. Avšak tuto část uzavírá O'Brien, který Dax předá už 11. verzi vzaku Keiko, pro případ, že by se nevrátil. Důležitý detail, který doteď vlastně nikdo neřešil.
• Jadzia nahrává podobnou zprávu své matce, a to je asi jediná chvíle, kde se zmíní jakákoli Jadziina rodina. Přitom jde o téma, které se ku zpracování vyloženě vybízí.
• Akce na planetě ale působí hodně minimalisticky a stejně jako v epizodě předchozí se odehraje hrozně rychle – snad během dvou minut.
• Bez Weyouna, respektivě jeho 4. verze, bych dal méně, ale atmosféra tu udělala své... – 4/5
• Zajímavost #1: Tvůrčí tým zvažoval asi 20 různých misí, na jaké by se mohli obě straně vydat společně. Jednou z nich bala nutnost odstranit kancléře Gorwona, respektive měňavce, který zaujal jeho místo, což nakonec využili jako mezisezóní cliffhanger.
• Zajímavost #2: Jeffrey Combs je jedním z nejčastěji obsazovaných herců ve Star Treku – jeho zdejší portfólio čítá 6 různých rolí, z čehož se hned tři vyskutují pravidelně, a to právě Vorta Weyoun, agent Ferengské obchodní komory Brunt a Andorian Shran v Enterprise. Těmi třemi vedlejšími jsou: Tiron – DS9 "Meridian", Penk – VGR "Tsunkatse" a Krem – ENT "Acquisition" (Zisk).
• Zajímavost #3: Jadzia zákonitě musela mít před spojením své původní příjmení, které ale v seriálu nikdy nezaznělo. Díky knihám ho ovšem známe: Idaris.

The Quickening (Zanícení; Urychlení – slovíčko "quickening" může znamenat dvě věci: urychlení/zrychlení nebo povzbuzení; zde jde o urychlení působení viru a virus jako takový se nemůže zanítit.)

• Nechcete být součástí Dominionu? Nevadí. Pošleme na vás Jem'Hadary. Anebo si vyzkoušíme nějakou tu virologickou genecidu...
• Začínáme ale vedlejší linkou s rozšířením Quarkova podnikání za pomoci celostaniční replikace nádobí s jeho podobiznou a příšerně špatně vyhotovenou (WordArt), k tomu ještě nazpívanou, komerční upoutávkou. V epizodě věnující se vyhlazení druhu :-/
• Děj na planetě, kde velmi oceňuji úplně nové setting a práci s výpravou, obsahuje opravdu hodně dobrých nápadů, kdyby... Kdyby to celé nebyla parafráze na amerického doktora Jacka Kevorkiana, přezdívaného „doktor smrt“. Tento propagátor eutanazie byl v USA nejprve zbaven lékařské licence a poté obžalován z vraždy. Přestože byla následně obvinění stažena, kauza postupně narostla do obrovských rozměrů. Možná kdyby alespoň zvolili pro osobu zde toto praktikující jiné jméno, ale Trevean je tomu až zbytečně blízko [kevorkijen/trevijen]. Tvůrci sice tvrdí, že si inspirovali jinde, ale v zásadě není možné, aby toto byla v USA v danou dobu náhoda. Respektive mi nevadí parafráze jako taková, ale ten neustále se opakující vyhraněný názor, že asistovaná sebevražda je kategoricky špatně.
• A druhý faktor špatnosti tu představuje sám Bashir. Přijít na cizí, dekádami zuboženuo planetu a dovolit si okamžitě odsoudit člověka, který pomáhá od bolesti, protože lék prostě neznají a nemají ho jak vyvinout, to je prostě nekorektní ve všech možných ohledech.
• A Julian není takový hlupák, aby zkoušel tu samou léčbu na tuctu jedinců najednou. To zase jde proti jeho osobní lékařské etice, o Hippokratově přísaze ani nemluvě.
• A pokračujeme... Bashir řekne Kiře, aby se na týden schovala v nějaké mlhovině a počkala tam, než najde lék. A tak je Kira sama týden na runaboutu v Gama kvadrantu. Z její strany nepochopitelné, z Julianovy těžce arogantní.
• 2/5 dávám za finální řešení, kde Bashir nakonec lék nenalezne, ale dokáže před virem ochránit jen nenarozené děti, které si vytvoří přirozenou imunitu. (A přiznám se, možná i za Jadziiny rozpuštěné vlasy.)
• Zajímavost: René Echevarria, autor scénáře, změnil název epizody z původního "The Healing Touch" (Uzdravující dotek) a přišel s quickeningem, jako dvojsmyslem: 'to quicken' je jednak 'urychlit' a poté také 'přivést na svět', čili název sedí na více elementů v příběhu. A byl to právě Echevarria, kdo změnil původní nápad celkového vyléčení planety na vakcinaci. Nápad secsakra dobrý, působí to mnohem realističtěji.

Body Parts (Tělo na prodej; Části těla)

• Máme tu podobný problém jako v Můze – nejde úplně určit, která linie je hlavní. Tady by se nejspíš hodilo říci, že jsou obě vedlejší.
• Linka 1) Nudící se workoholička Keiko dělá všechno pro potrat v pokročilém stádiu těhotenství a je za to kolegyněmi obhajována.
  Linka 2) Quark se stane obětí podvodu a myslí si, že umírá.
  Příliš cynický popis? Možná, ale poukazuje na to, že konec čtvrté řady není dobře dobře uchopen a s každou epizodou je to víc a víc patrné. Dominion dopřává Federaci opravdu luxusní čas na dozbrojení.
• Zapracování Kiřina těhotenství do příběhu je ale originální; na rozdíl od jiných takových případů v Treku. (Ano, mluvím na tebe, Voyagere.)
• Když Quark osloví Garaka s žádostí o terminaci, tak se Garak maličko lekne, že by se měl vrátit ke své staré profesi. Úžasný detail! Terpve když vysvětlí, že půjde o asistovanou sebevraždu (ano, vážně toto téma použili 2x za sebou), poleví a souhlasí.
• Za celým podvodem s Quarkovou smrtelnou nemocí totiž stojí Brunt, který jej předčasným nákupen jeho vyslých pozůstatků vlákal do dluhové pasti.
• Scéna, kdy Garak s Quarkem plánují jak to provést co nejméně bolestivě, je určitě vrcholem epizody a konečně jsem se docela dobře zasmál. Pobavila ještě i zchudlá božká pokladnice.
• Když Brunt Quarka nakonec zruinuje a zavře mu bar, objeví se strašná spousta lidí s vyššími důstojníky v čele a bar svými dary zachrání. Přínášejí sklenice, židle i alkoholy. Nevím, jestli mi to víc připomíná legendu o narození Ješíže Krista, nebo socialismus 😉
• Jo a mezitím se Kira nastěhovala k O'Brienovým. – 2,5/5 (Ten půlbodík navíc je za herecký výkon Armina Shimermana.)
• Zajímavost: Tvůrci chtěli Nanino těhotenství zapracovat do děje, ale nelíbila se jim ani jedna z klasických možností, tedy, že dítě bude mít přímo hraná postava (v tomto případě Kira a Shakaar), nebo že se břicho skryje, podobně u Gates McFadden nebo Roxann Dawson, také ve 4. řadách jejich seriálů. Až manželka showrunnera, Laura Behr, přišla s myšlenkou na přemístění Keičina plodu. Za ten nápad jí byli oba skuteční rodiče (Nana Visitor a Alexander Siddig) velmi vdeční.

Broken Link (Přerušený článek)

• Poslední díl 4. řady se dějově vrací k poslednímu dílu 3. řady. Odo je řízenou genetickou poruchou přinucen vyhledat své lidi a požádat je o pomoc, načež je mu vysvětleno, že jde o trest. Trest za zabití měňavce právě v epizodě "The Adversary" (Protivník).
• Kira neustále kýchá – jeden z hlavních průvodních jevů bajoranského těhotenství. Bohužel Nana Visitor nedokázala najít uvěřitelnou polochu pro kých. Zřejmě se toho v životě moc nenakýchala.
• Oda k Tvůrcům veze Defiant a líbí se mi Garakovo přání letět s nimi, aby zjistil, pokud to půjde, co se stalo se zbytky romulansko-cardassijské útoční flotily z třetí řady.
• Epizodu provází různá Gowronova videa o tom, co Klingonská říše může, co dělá, a co teprve provede. Na první pohled je to poměrně nekoncepční.
• Salome Jens se v roli vůdkyně Tvůrů vrací po téměř čtyřiceti epizodách a Garakovi prozrazuje, že útok nikdo z útočníků nepřežil. Chápu Garakovu osobní vazbu, ale myslím, že nemohl čekat jinou odpověď. Jeho reakce už mi vzhledem k dosavadnímu chování postavy nesedí vůbec. Garak možná vyšel ze cviku, ale není to impulzivní šílenec se sebevražednými sklony.
• Odo dále ztrácí svůj tvar a je třeba, aby se spojil s Velkým článkem, kde bude souzen a potrestán. Měňavci nakonec vybrali zvláštní trest, který ale dává perfektní smysl. Chce být Odo mezi „pevnými“, tak ho učiníme pevným. Samozřejmě šlo jen o zablokování jeho měňavé schopnosti v určitém tvaru, takže je jasné, že nezůstane pevným napořád.
• Ale abychom měli nějaký cliffhanger, vracíme se ke Gowronovi. Úplně na konci totiž Odo, za použití dikce Williama Shatnera, svým kolegům odhalí, že jde o měňavce. „Ta osoba... na obrazovce... ano... on... kancléř... Vysoké rady... Gowron... je měnavec!“ 🙂 – 3,5/5 (Půlbodík navíc je opět za herecký výkon, tentokráte Reného Auberjonoise.)
• Zajímavost: Jde o jediné finále řady všech startrekových seriálů, které nenapsal někdo z hlavního týmu. O tuto epizodu se postaral nezávisý scénárista George Brozak, který pro Star Trek napsal ještě o několik týdnů později voyagerovkou epizodu "False Profits" (Nepoctivé zisky)

Věříme, že se vám toto shrnutí líbilo a těšíme se na sečtěnou u 5. řady... 😉