Ve věku 80 let zemřel ostřílený britský herec David Warner. BBC uvedla, že Warner zemřel na „nemoc související s rakovinou“, a že jeho rodina zprávu potvrdila „s ohromně těžkým srdcem“.
Warnerova pestrá kariéra zahrnovala kino, jeviště, televizi i rozhlas. Na jevišti byl považován za nejlepšího Hamleta své generace, poté se propracoval do kin coby charakterní herec, z britské kinematografie 60. let cestoval do sci-fi univerz Tron, Doctor Who a Star Trek, načež zavítal i do snímků jako Titanic Jamese Camerona.
Warnerova rodina v prohlášení pro BBC uvedla:
Během posledních osmnácti měsíců přistupoval ke své diagnóze s charakteristickou grácií a důstojností... Bude nám i přátelům velmi chybět a budeme na něj vzpomínat jako na dobrosrdečného, velkorysého a soucitného muže, partnera a otce, jehož mimořádný odkaz se v průběhu let dotkl životů mnoha lidí. Máme zlomené srdce.
Warner se narodil v Manchesteru v roce 1941 nesezdaným rodičům a čas trávil ve střídavé péči. Své dětství později popsal jako „utrápené“ a „nepořádné“. Jeho otec, ruský Žid, jej často posílal do řady internátních škol, zatímco jeho matka postupně zmizela z jeho života a od puberty ji neviděl. Po škole studoval na prestižní Royal Academy of Dramatic Arts v Londýně, avšak od začátku si nebyl jistý svými hereckými schopnostmi a také vzhledem. Vysoký a urostlý, přesto si sám sebe nikdy nepředstavoval jako vůdčí typ. Ale poté, co ve věku 21 let nastoupil do Royal Shakespeare Company, byl obsazen do hlavní role v kritikou uznávaném filmu Karla Reisze Morgan, případ zralý k léčení a Královská shakespearovská společnost jej v roce 1965 obsadila do role Hamleta.
Warnerovo zobrazení Shakespearova prince jako radikálního studenta zděsilo tradiční kritiky, ale zapůsobilo na mladší publikum. „Když jsem byl dítě a viděl Shakespeara, nikdy jsem pro všechny ty pózy a recitály nebyl schopen vnímat herce jako takového,“ řekl později. „Myslel jsem si, že dnešní děti jsou stejné jako já, že nechtějí aby jim Shakespeara někdo v původní formě podsouval hlava nehlava. Chtěl jsem je přimět, aby se k němu sami dostali. Z jejich vlastní svobodné vůle.“
Po katastrofální produkci Já, Claudius si v roce 1973 vyvinul trému a začal se zaměřovat na filmové herectví, kde často ztvárňoval padouchy, jako ve filmu Terryho Gilliama Zloději času, sci-fi Čas po čase režiséra Nicholase Meyera a průkopnickém počítačovém dobrodružství Tron. Mezi další významné role patřily Přichází Satan! a Muž se dvěma mozky. Warner se v roce 1987 přestěhoval do Hollywoodu, kde žil 15 let. Během té doby, kromě Titanicu, byl pravidelnou součástí americké televize – objevil se ve všem od Star Treku po Doctora Who, Twin Peaks, až po Wing Commander. Ve svých 70 letech byl stále žádaný. Nedávno hrál admirála Boona v předělávce Disney klasiky Mary Poppins a také se vrátil na jeviště, aby si zahrál Krále Leara.
Trekkies si jej samozřejmě nejvíce pamatují ze třech zásadních rolí z let 1989, 1991 a 1992. Tou první byl St. John Talbot, velvyslanec federace na "ničemném kusu šutru", také známém jako Nimbus III v Neutrální zóně – Star Trek V: Nejzazší hranice. Hned v dalším filmu si střihl mírotvorce Lincolnova střihu – kancléře Vysoké rady Klingonů, Gorkona. „Jeho idealizmus však zůstal nevyjádřen.“ – Star Trek VI: Neobjevená země. Málokdy se stane, že až třetí role se stane tou možná nejznámější. V Nové generaci se stal cardassianským věznitelem a mučitelem kapitána Picarda, gulem Madredem. Jeho brutální metody psychologického nátlaku měli za cíl Picarda zlomit, aby přijal cardassianskou nadřazenost nad jeho osoboum, a finálním momentem destrukce Jean-Lucovi osobnosti se mělo stát přiznání, že „je tam pět světel“, namísto reálných čtyř.
David Warner se navždy zapsal nejen ve Star Treku, ale také ve vší ostatní kinematografii, protože všude tam, kde se objevil, byl jednoduše perfektní!
Zapojte se do diskuse