Picard S3: půlka řady za námi. Je všechno zlato, co se třpytí? [rozbor]

Jsme v půlce řady a bez dalšího je evidentní, že se reparát za Nemesis vydařil. Celý příběh je ucelenější, osobnější a mnohem propracovanější. O vrstvy a zvraty v příběhu není nouze a už teď můžeme v klidu potvrdit slova showrunnera Terryho Matalase, že zdaleka nejde jen o závěrečnou kapitolu Nové generace. Jenže... potřebovala Nemesis reparát? Nebylo by na místě naše novogenerační hrdiny vykreslit přece jenom trochu civilněji, a ne čistě jako akční hrdiny?

Článek obsahuje spoilery na první polovinu 3. řady Picarda.

Technika

A hned zakotvíme u názvů epizod... S výjimkou obou animáků je toto první moderní Star Trek, který přímo v obraze nese název epizody. Překvapivě přibylo označení "část první", nebo řekněme spíš "kapitola první" v tomto případě, což je v Treku novota.

Další novotou je extrémně výrazný "color grading", tedy post-produkční změna palety barev, ve které se film nebo seriál odehrávají. Většinou se to děje kvůli navození atmosféry, nebo aby bylo jasné, že se nějaké sekvence odehrává jinde. Třeba v Mexiku. Ostatně tato technika, která zdaleka není tak populární, jak si tvůrci myslí, získala hanlivé označení "mexický filtr", kdy je vše odehrávající se v suchém vyprahlém Mexiku výrazně přižlucené.

Tady jsme však v chladných a temných končinách, kterým se říká vesmír, a tudíž přichází na řadu atmosférické doladění chladné. Nejde o objevení kola, podobné filtry a postupy se objevují od chvíle vzniku kinematografie – kupříkladu až do 70. let 20. století se všechny noční scény točili zásadně ve dne, ideálně při jasném slunečním svitu, aby i po aplikaci tmavě modrého filtru byl jasně zřetelný kontrast.

Jenže jedna věc je používat takové techniky z nutnosti a střídmě, druhá pak přebarvit tak celé dílo. Průkopníky gradingu v masovém měřítku byli sestry Wachowské se svým Matrixem, který je kompletně šoupnutý do zelena. U Picarda je výsledek napříč řadami nyní stejně nekonzitenstní, jako příběh, který nenavazuje. Zatímco první řada hýří barvami a pleťové odstíny jsou vždy reálné, druhou už v Los Angeles potkal právě "mexický filtr" a sklepení Château Picard spadlo do modré. Řada třetí pak dostala asi tu nejšerednější paletu ze všech – odstíny modré, hnědé a černé. V podstatě jsou použity barvy z plechovky jednoho nejmenovaného výrobce fazolí v tomatě.

Ale to není vše. Krom ne úplně šťastné volby barev se ještě ubralo na jasu, a to je problém. Nebo tedy ne všude. Z nepochopitelných důvodů je Picard na Paramountu+ výrazně tmavší než na celosvětové distribuci Amazonu. Tato technický chyba potkala postupně druhou i čtvrtou epizodu a diváci jsou z toho řádně rozladění. Terry Matalas spolu s nimi:

Ahoj všichni, #StarTrekPicard 304 má vypadat úplně jinak, než jak jsme ho dnes viděli. Tuto bizarní chybu se pokoušíme odstranit už podruhé za tuto řadu. Pokud nechcete čekat, doporučuji vám shlédnout tuto epizodu zítra znovu.

Terry Matalas, 9. března.

Ale i bez bizarní chyby Paramountu+ je třetí řady výrazně tmavá a sledování je bez podsvícení místnosti relativně agresivní na oči. Že to působí nekonzistentně s ostatními řadami Picarda asi nějak přežijeme, ale na otázku, proč vesmír od časů Jean-Lucových cest na Enterprise zhasl, se už jednoduše odpovědět nedá. Kontrast mezi Novou generací (a filmy) a právě touto řadou je propastný. Člověk může v takovém tmavém prostředí fungovat delší dobu pouze s obtížemi. I na ponorkách, které jsou hvězdným lodí stylem konstrukce nejblíže, se naopak svítí o něco výrazněji, jako prevence deprese a úzkosti.

Příběh

Jako již tradičně začínáme na château, ale netradičně žádná vinice. Pouze dům zahalený do zlatého světla západu Slunce. Už od začátku je opět jasně patrné, že je Terry fanouškem 1701-D, a ne žádného E, nebo F... Přítomnost třídy Galaxy je dominantní. Jako kdyby žádný Sovereign ani neexistoval, přestože kapitánem 1701-E byl Jean-Luc deset let, a ne sedm, jako na "déčku". Komunikátor je z D, uniforma rovněž, model D má na stole v pracovně a i doplňky do drinků v baru vidíme ve tvaru D. Přestože „ty bachraté nikdo nechce“.

Asi můžeme říct, že příběh je rozehraný velice slušně, možná ale až příliš opatrně. Z pilotu není zřejmé nic a v podstatě jde o představování postav posádky Titanu a settingu drsného Districtu 6. Ač je planeta M'Talas zmíněna už v Enterprise, teprve tady vidíme, jak hnusné místo to skutečně je. Škoda, že si však nikdo nevzpomněl na Farius Prime z DS9, který by posloužil úplně stejně dobře – neboť jsou totožné – a ještě se dalo vzpomenout na Ezriinu rodinu, na kterou se mohl Worf obrátit. To není tzv. "fan-service", to je využití existujícího univerza.

Na druhou stranu tu ale máme perfektní sekvenci s výletem NCC-80102-A z doku. Klasická startreková scéna, jak má být. Jak rád bych něco takového viděl právě v případě třídy Sovereign, které se jako jedné z mála tohoto privilegia nedostalo.

Star Trek sice funguje nejlépe bez arci-nepřítele, ale ono je trochu složitější ho tak napsat, navíc se poslední dobou chtějí všichni poměřovat s Khanem, čili se to nemohlo vyhnout ani Picardovi, jehož arci-nemesis byl sice Shinzon z Rému, ale desátý film je přiznanou poctou dvojce, takže prostě... s Khanem. Mlhovina je nyní bronzová a Khan/Shinzon se jmenuje Vadic. Kulisy honu na ponorku zůstávají stejné, jen ještě ani po 5. díle nevíme, kdo to vlastně je. A je vůbec důležitá? Na ruce nosí kus Velkého článku (nebo je sama měňavec?), který (kdo ví proč) musí uřezávat nožem. Je to Star Trek?

Nepřítelem roku 2401 jsou tedy měňavci, neboli Zakladatelé Dominionu původem z DS9. Sice nevydrží déle v pevné formě, zato v ní dokážou zemřít a naučili se obelstít jediný spolehlivý detekční test – odběr krve. Zřejmě proto mají i zcela jinou strukturu morfování a tím pádem i jiný efekt, který by se dal popsat asi jako více "masovější"; já mu říkám "mleté hovězí". Zakladatelé tak infiltrovali velení Flotily i organizaci jako takovou. Inu, proč ne, ale neviděli jsme to už? Nemluvě o faktu, že to po válce s Dominionem musel každý soudný zpravodajec předpokládat a nějak se na to připravit. Jsou to detaily, které se třeba dají označit jako nepodstatné, ale nemůžu se zbavit pocitu, že jde o "wow-efekt".

Dozvíme se nakonec, kdo je Vadic, čím je důležitá a proč má místo ruky měňavce? Já doufám, že ano, protože po fiasku s "galaktickou událostí" konce 2. řady bych opravdu nerad nechával další konce rozvázané.

Postavy

Jak už jsem zmínil v úvodu, důchodový věk nikoho z hlavních protagonistů nezastavil. Neříkám, že je to nemožné, ale reálné úplně také ne. Jediný, kdo zatím není přetvořen do podoby akčního hrdiny, je Deanna Troi, která na Nepenthe vychovává malou Kestru. Beverly mi charakterově nyní připomíná spíše Sarah Connor, a vysvětlení, že se Jean-Lucem střídavě flirtovali je poněkud krkolomné. Z titulu její odbornosti nepřipadá nechtěné početí v úvahu, takže opuštění všeho a nepřiznání dítěte Jean-Lucovi bylo s největší pravděpodobností plánované, a to u mě postavu poněkud sráží. Navíc jej pojmenovala po zesnulém manželovi a nejbližším příteli právě Jean-Luca Picarda, což mi přijde už vyloženě nemístné. Riker je náladový a impulzivní, a tak jedinými třemi konzistentními postavami zůstávají Sedmá, Raffi a Worf. Zejména Worf. Ano, Worf. (Kdo si ještě vzpomene na původní dabing Prvního kontaktu? 🙂 )

Ač Raffi nebyla mou nejoblíbenější postavou z předchozích řad, je s tímto seriálem spjatá stejně, jako byla třeba Soji Asha, nebo respektive Isa Briones, kterou tvůrci vypsali ven. Minimálně proto jsem rád, že se alespoň Sedmá a Raffi vrátily, a to v uvěřitelných rolích. Rozvědka Flotily je pro Raffi jednoznačně to pravé místo. Pro Worfa, který se z Qo'noSu rychle vrátil na Enterprise, platí totéž. Ovšem pravým strefením se do černého, je Sedmá, coby strádající první důstojník Titanu. Byla položena do škatulky, která ji už nevyhovuje, ale zároveň ji tam chtěli vidět oba její mentoři – do vojenského systému, který sice vyzdvihuje individualitu, ale má přísné mantinely.

A tím se dostáváme k tomu nejlepšímu, co současná řada nabízí: posádce U.S.S. Titan. Liam Shaw je komplikovaná osobnost s jasným traumatem, které ale s největší pravděpodobností neovlivňuje jeho velitelské schopnosti. Bývalého Borga si za prvního důstojníka vybral zcela záměrně, takže buď musí věřit, že původní osobnost je stále dominantní, byť pozměněná, nebo ji chtěl v Sedmé nalézt. Ať tak či tak, chválihodná motivace. Největším překvapením je pro mě pak Sidney LaForge – příjemná, milá, inteligentní a navíc je Ashlei Sharpe Chestnut dobrá herečka. Na všechny ostatní postavy se těším, až dostanou větší prostor, protože jsou velice dobře načrtnuté a od začátku mě zajímají.

A to mě přivádí k tomu, co je na téhle řadě nejlepší, a co si moc přeju: seriál Star Trek: Titan. Podobně jako u Tajemných nových světů mě zajímají všechny ty postavy a chci vidět jejich další vývoj a příběhy. Opravdu doufám, že je to takto koncipované a Picard bude skze tuto formu pokračovat.

A teď stinná stránka... Jediná postava která mě ale opravdu vůbec nezajímá, je Jack Crusher. Pokud Titan je "hit", tak Jack Crusher je "miss". Jeho britský akcent nedává smysl, herci Edu Speleersovi (Eragon, pokud si pamatujete) je 35 a je to na něm poznat. Působí to úplně stejně jako v Pomádě, nebo Beverly Hills 90210, kde středoškoláky hráli také výrazně starší herci. Zkrátka těch sotva 20 let mu přes ty vrásky uvěřit nejde. Bohužel se všechny postavy tváří, že jde.

Dalším výrazným účinkujícím byla Michelle Forbes, tedy Ro Laren. Její návrat očekával málokdo a podařilo se jej skvěle utajit. Pozitivní překvapení z návratu oblíbené postavy ale trochu vystřídalo rozčarování nad tím, že i přes její 'propuštění beze cti' je znovu součástí Hvězdné flotily a dokonce má hodnost komandéra. Její loajalita byla už v Nové generaci fluentní, a upřímně si nedokážu představit rozvědku, která by s tím byla v pořádku. Pro příběh a emoce to samozřejmě fungovalo, to i Jack Crusher, ale podhoubí posledních dvaceti let mají oba stejné, tedy nelogické. Nemluvě o tom, jak samoúčelné bylo její cestování raketoplánem. Když se bojím kolegů, nelétám s nimi v malém člunu.

Znělka

Silná úvodní sekvence první řady, která odrážela hlavně charakter admirála Picarda, vzala z většiny za své už řadou druhou, ale přesto i tam působila konzistentně, jen se do ní promítly aktuální prvky. Třetí řada nemá znělku žádnou, pouze nápis, a z melodie Jeffa Russoa zbylo šest tónů. Naopak se zjevila závěrečná sekvence, dnes typická hlavně pro filmy, ve které sice máme nádherné LCARS, ale hraje pod ní První kontakt Jerryho Goldsmithe. Finální fanfáry chápu, ty zakončovaly Star Trek od roku 1979 a s úpravami šlo i o znělku Nové generace. Ale proč První kontakt? V komentářích můžete uvést své teorie...

Redakční slova závěrem:

Albert: Za mě je seriál ve všem tak nějak napůl. Výbornou scénu nebo moment zkazí jejich nuzné podhoubí, či vyústění. Z postav čtvrtinu nepoznávám, čtvrtina mě nezajímá, další čtvrt je výborná a ke zbylé čtvrtce mám ambivalentní vztah. Neustálý fan-service se mi přejídá a postrádám originální obsah. Prozatím 3/5.

Roman: Už si ani nepamätám na ten pocit, kedy som sa týždeň čo týždeň tešil na nový diel Star Treku. Áno, bol som nadšený pri prvej sezóne Discovery, SNW a aj pri oboch Picardových sezónach, ale toto je niečo úplne iné. Každý jeden diel pozerám ako na ihlách a dokonca sa mi viac krát stalo, že som si epizódu Picarda zapauzoval a s poľutovaním zhodnotil, že už ma do konca dielu čaká tá menšia polovica. Toto je pre mňa ten pravý Star Trek a ten pocit tešiť sa týždeň čo týždeň na nový diel je na nezaplatenie! 5/5

Michaela: Těch 5 hodinových dílů mohl být jeden devadesátiminutový dvoudíl. Seriál samotný vlastně sám neví, čím chce být, a proto má 4 různé titulkové sekvence. Samotná frančíza (fuj, to je slovo) si není jistá, čím chce být, a proto má dva dramatické prequely, jeden dramatický sequel, dětský kresleňák a animovanou komedii pro dospělé, což je neuvěřitelný miš maš, a zároveň je neskutečně problematické, že všechny tyto věci jsou kánon. 2/5

Jakub: 5/5, 5/5, 6/5, atd... 🙂