Velký rozhovor s komodorem Oh, Tamlyn Tomitou

Reportér serveru ScreenRant John Orquiola podrobně vyzpovídal herečku nejzásadnější postavy pro rozběh dějinných událostí konce 24. století. Společně s tím jde také o herečku, jíž sci-fi rozhodně není cizí a ona i její manžel Daniel jsou zároveň oba trekkie. V obsáhlém rozhovoru mimo jiné najdete i její romulanské jméno...

Pojďme rovnou na to a popovídejme si o Star Treku. Jak jste se vlastně dostala k roli v seriálu Star Trek: Picard? Byla vám nabídnuta, nebo jste se o ni musela ucházet?

Objevilo se to na obzoru jako velice utajovaný projekt, kdy můj agent přede mnou vyloženě tutlal, co by to vlastně mohlo být a jak jsem tak procházela skrz další a další konkurzy, začal naznačovat něco ve stylu „Myslím, že to bude Star Trek: Picard“, na což jsem zareagovala: „Páni, takže oni se ho chystají rebootovat?“ Na což byla odpověď ve smyslu, „Ne ne, bude to pokračování,“ načež ze mě vypadlo: „Tak to je fantastické!“ Takže šlo o tradiční konkurz, který se konal myslím někdy… no páni, někdy z kraje roku 2018! Jo, muselo to být na jaře 2018, co jsem byla na konkurzu poprvé, pak byla dlouhá pauza a pak mne pozvali znovu a já... odmítla. Následně mi byla nabídnuta role komodora Oh. Protože na začátku si mne pozvali kvůli jiné roli.

Oh? Zajímavé.

Jo, protože ty první dva, tři konkurzy jsem dělala na jinou roli. A pak někdy po tom třetím nebo čtvrtém si mne zavolali a moje rekce byla něco ve smyslu „Ne, já myslím, že už jste mne viděli dost a dost,“ kdy jsem si stála za tím, co jsem na těch konkurzech předvedla. A pak náhle, jako blesk z čistého nebe, přišla nabídka na komodora Oh.

Když jste vyrůstala, byla jste fanynkou Star Treku? Chtěla jste být jeho součástí?

Jen TOS – teď se samozřejmě doučuji všechny ty zkratky, prostě jen Původní série, ale Daniel, moje láska, je víc fanoušek TNG. Ten byl radostí celý bez sebe z vyhlídky na pokračování jejich vztahu a dalšího vývoje jejich postav. Jde o novou kapitolu Datova života, kterou neznáme. Musím teď být velmi opatrná se svými slovy, protože nevíme, jak se ta postava bude vyvíjet ve světle toho, že je doopravdy smrtelná – ale to je pochopitelně jen humanoidní pojem. O androidech nebo synteticích nebo i jiných typech vědomí netušíme jaká mohou mít tajemství. A to, že Picard byl vzkříšen v golemovi, je opravdu velice zajímavé.

Ano, také jsem si říkal, že to bylo šílené riziko, které se vyplatilo. Myslím, že to byla ze strany tvůrců veliká odvaha, což se mi opravdu líbilo.

Pochopitelně se to vyplatilo, protože všechny ty opakované diskuze s jeho nejlepším přítelem a otazníky nad cenou přátelství, nad cenou toho, že ho mohl pozdravit a rozloučit se s ním, to se v jeho rozhodnutích opravdu projevilo – stejně jako rozhodnutí jeho okolí umístit jeho vědomí do golema a toho, jak bude reagovat na to, že z něj stal syntetik – protože si nemyslím, že by to byla jeho volba.

To by patrně nebyla.

Bude se muset vyrovnat s volbou, kterou za něj udělali jiní. Takže to bude velice zajímavé z hlediska toho, jak vlastně poděkovat – nebo naopak jak spílat – lidem, kteří za vás udělali doslova životní rozhodnutí.

Ale zpátky k Oh – jak moc byla ta postava už hotová, když jste ji dostala? Mohla jste si něco přidat, nebo to vše už bylo napsané?

To je docela zajímavá otázka, neboť já se neúčastnila vnitřních diskuzí na téma, kdo nebo co je zač, nicméně, co můžu říct je to, že původně se nejmenovala Oh. Měla hodnost komodora, ale jméno bylo jiné. Myslím, že bylo vulkánské, bylo to něco na téma T s apostrofem, něco ve stylu T’Pol nebo T’Shar. Ale těsně před tím, než začalo natáčení došlo ke změně na Oh a já nijak neřešila proč. Ale hned můj první natáčení den se natáčela scéna s Varováním, takže jsem se ocitla v tom kruhu a ptala se: „Takže kdo jsem? A proč jsem oblečená zrovna takto?“ Spousta otázek stran toho, co jsem byla zač, zatímco se scénáře ještě dolaďovaly. A pak jsem požádala o všechny scénáře, abych vůbec byla schopná si dát dohromady co se děje a kde přesně se na nacházím na celé šachovnici, protože o tom jsem neměla představu. A teprve po přečtení scénářů mi došlo, jak nedílnou součástí toho všeho ona je. Byla jsem v úžasu i šoku zároveň ze všeho, co jsem věděla i nevěděla a jak se to vše formovalo, zatímco natáčení probíhalo natáčení podle plánu. Takže myslím, že mezi autory muselo přeskakovat strašně moc tvůrčích jisker sem a tam, co se týkalo toho, kdo vlastně je komodor Oh a generál Nadar.

Takže její pravé jméno je Nadar? To jsem nevěděl. Měl jsem za to, že je to prostě Oh.

No, já popravdě nevím jistě, jestli se jmenuji Nadar…

Riker vás oslovil „generále“, ale nepřidal žádné romulanské jméno, takže jsem měl za to, že je to prostě Oh.

Ano, tedy, mám za to, že nikdo neznal její jméno, protože jsem hrála kompletně novou postavu. Kromě toho, když už vedete válku, neměli byste se identifikovat? „Jsem generál N’Dar z romulanského válečného ptáka, bla, bla, bla.“ Není to snad závazné, když už jednou vedete válku? Takže tady jsem si říkala, že to šlo proti ustáleným vzorcům Star Treku. Vždyť to je pořád „Někdo nás volá, komandére“ a vy se pak těšíte na to, až naskočí ta velké obrazovka a vy uvidíte, kdo to je a u toho jsem si říkala, že i to mi chybí. Takže ano, jsem generál a jmenuji se Nadar, ale uvedené je to jen ve scénáři, ne na obrazovce, takže kánon to být nemusí.

Páni, tak to jsem nevěděl. To je úžasné. Bohužel jste ovšem neměla možnost pracovat s Patrickem Stewartem…

Neměla! Protože autoři se zaměřili na budování vztahů na La Sireně a i já si myslím, že to bylo vůbec nejdůležitější ze všeho. Samozřejmě, když už jednou vstoupíte do světa Star Treku, tak chcete pracovat se Spockem, s Kirkem, s McCoyem a Scottym, Suluem a Uhurou. A další v mém žebříčku je Picard. A když se objevila Sedmá z devíti, tak jsem se musela zeptat Daniela „Byla Sedmá z Devíti v TNG?“ a on odpověděl: „Vůbec!“ A já na to „Á, takže oni opravdu vyrábějí směs ze všech sérií Star Treku.“

A bylo to úžasné. Pro mě, coby fanouška, to byl splněný sen. Byla vám ale dopřána možnost spolupracovat s Peyton List a také s Alison Pill. Jak se vám s nimi točilo?

Úžasně. Peyton byla úžasná. Vrátím se ke scéně s varovným kruhem, což znamenalo, že jsem pořád mluvila a zdůrazňovala tíži a váhu toho, co znamená přežít Varování. Doslova, přežít. Není to „zážitek“, „zábava“ nebo „zjevení“ – znamená to opravdu přežít tíži naší historie, tíži následků a tíži povinností. Jsou tam tři věci. Minulost, přítomnost a budoucnost představují důvody, proč musíte přežít za každou cenu. Peyton byla skvělá, byla to vůbec nádherná skupina žen, jak po stránce fyzické, tak vnitřní, protože tyto ženy se opravdu snažily napodobit to, co znamená být Romulankou. A co nám přišlo taky velice zajímavé, bylo to, že Zhat Vash byla ženská záležitost.

Pravda. Šlo tedy o jakýsi protipól Qowat Milat, protože to byly také samé ženy.

Přesně. Takže i to byl další důvod k diskuzi a všechny jsme se určitým způsobem propojily, všech dvanáct. A Peyton prostě skvěle hrála, jak přijímala Varování, tak i její vztah komandéra ke komodorovi. No a Alison byla v té scéně se splynutím myslí taky úžasná. Byla naprosto nevinná a dokonale vykulená z toho, že se setkává s vulkánskou velitelkou Bezpečnosti Hvězdné flotily. Byla zvědavá, byla zranitelná a vystrašená, protože vážnost té scény se pro ni zvyšovala exponenciálně. A to bylo nádherné!

Tady se musím ohledně té scény na něco zeptat, protože tam byla ještě jedna zneklidňující věc kromě splynutí myslí: Co to mělo být s těmi slunečními brýlemi? To byla velmi unikátní volba. Ve Star Treku se sluneční brýle takto nikdy neobjevily.

No, tohle pro mne byla docela podivná věc, protože jak všichni víme z TOSky, Vulkánci mají vnitřní víčka, takže jsem se ptala: „Proč má sluneční brýle?“ A nikdy jsem nedostala přímou odpověď, pokud pominu to, že jeden ze scénáristů a nejsem si jista, jestli to byl Michael nebo Akiva, to si nepamatuji, stál za každou cenu o tento specifický vzhled, protože mám za to, že to vzniklo na základě mého sestřihu. Já přitom neměla žádný problém se změnou účesu kvůli své postavě. Z nějakého důvodu to vše připomínalo francouzskou herečku Annu Karinu. Ta shodou okolností krátce na to zemřela. Takže mít na hlavě toto znamenalo mít i jistou zodpovědnost. Věděla jsem, že vypadám poněkud absurdně, tedy aspoň podle mého mínění, protože Vulkánec ve slunečních brýlích a s ušima je trošku moc, ale taky jsem věděla, že to musím zahrát naprosto vážným způsobem. Dalším důvodem pro ty brýle byla potřeba zakrýt její neupřímnost.

Napadlo mě, že z Agnesina úhlu pohledu udělaly ty brýle vaši postavu ještě hrozivější.

Že jo? Jsou hrozivé a tajemné a taky vypadají tak trochu jako brýle Toma Cruise ve filmu Riskantní podnik, ta podobnost je prostě nepopiratelná. Takže jsem je brala i jako svým způsobem poctu pop kultuře. To je ostatně mé osobní odůvodnění proč by si Vulkánka Oh nasadila na hlavu sluneční brýle.

V posledním díle jste si zahrála „kdo s koho“ a komunikovala „tváří v tvář“ s kapitánem Rikerem. Hrála jste proti Jonathanu Frakesovi?

Ne, ta scéna se natáčela odděleně. Věděla jsem, že moje část se bude natáčet jako první a část s panem Frakesem byla natočena v Torontu, protože mám za to, že ještě pořád natáčel Discovery, takže se s tím museli nějak vejít do jeho rozvrhu. Postarali o to, abych udělala vše, co jsem mohla. Ale ano, bohužel jsem tak nikdy nepotkala nikoho z předchozích seriálů.

To je škoda. Myslím i že Ricardo Montalban musel natáčet podobným způsobem Star Trek II. Nezahrál si proti Williamu Shatnerovi, protože jeho scény byly natočené dříve.

Natáčel své scény jako první, že? Jo, jenže protože ten film patří k těm nejoblíbenějším snad u každého trekkieho, tak i trochu definoval, co je to vlastně „záporák v Treku“. A tady mě občas lehce uráží, že jsem za „záporáka“ označována i já. Já tvrdím, že mé záměry jsou velmi úzce zaměřené, a že jsou shodou okolností o 180 stupňů v protikladu s tím co chce druhá strana. Což vede k tomu, že můj úhel pohledu je značně odlišný. Ale snažím se i při něm udržet si maximum morálních zásad a smyslu pro povinnost a věrnost svému poslání. Vím, že postava, kterou hrál Ricardo Montalban byla pro něj poněkud delikátnější, ale to bylo tím, že je doopravdy šílená. Takže jsem se musela snažit naopak o to, abych se jeho pojetí pokud možno vzdálila, protože by to sice mohlo být zábavné, ale víte jak to chodí…

Krom toho jste i Vulkánec.

Ano, přesně tak!

Jedna z dalších věcí, co se mi u Oh líbila, byl její původ, to jak vlastně svým způsobem retconovala Star Trek jako takový. Protože jak bylo řečeno, Oh vstoupila do Flotily zhruba ve stejnou dobu jako Dat ve snaze zabránit rozvoji syntetiků. A právě tady si myslím, že se úžasným způsobem podařilo dostat tuto postavu do odkazu Star Treku, že vlastně po celou tu dobu byla někde v pozadí. A co by opravdu bylo skvělé, by bylo, kdyby natočili nějaké ty flashbacky do časů TNG, kde bychom ji mohli vidět v uniformě z TNG a to, jak fungovala tenkrát. Jsem si jist že i vy byste s tím souhlasila, pokud by to bylo natočeno.

To by se moc líbilo! Protože to, co je na dlouhotrvajících seriálech jako je Star Trek tak skvělé, je to, že se vždycky budete snažit o to, abyste se o vašich oblíbených postavách dozvěděli více. A také to, že se doopravdy začnete zajímat i o padouchy, které nemáte rádi. Co se děje s Bajorany, co se děje s Klingony, co se děje s Romulany? A já se tak snažila přemýšlet o tom, co to znamená být Romulan. Takže ve zpětném pohledu, vidět, jak si Oh proklestila cestu vzhůru – svou příkladnou službou – až na pozici velitelky Bezpečnosti Flotily je opravdu zajímavý příběh.

A ve finále, Oh přežila, aby mohla bojovat i nadále. Svým způsobem se ji její poslání podařilo splnit – galaxie nebyla zničena. Ale nedokázala zabít Soji a ostatní syntetiky. Myslíte, že tento výsledek Oh uspokojil? Myslíte, že o to znovu pokusí? Že zašla ve své nenávisti k syntetikům až příliš daleko?

V libovolném konfliktu, kdo je opravdový vítěz a kdo je opravdový poražený? Po této konkrétní bitvě došlo nakonec ke zmírnění napětí. Takže nikdo nemá pocit, že byl poražen na celé čáře. Protože naše stanoviska jsou rozdílná a protože „můžeme bojovat i nadále“, jsem se stáhla s grácií a v jednom kuse, s peřím sice rozcuchaným, ale jinak neporušeným. A co si myslím, že je zajímavé, je to, že když jsem poprvé viděla celý seriál, měli Romulané stran syntetiků svým způsobem pravdu. Chci říct, Sutra byla… docela hajzl, ne snad?

Byla. Byla šílená.

Byla hajzl. A popravdě pořád mám tak trochu problém s ideou, že i syntetici mohou provést splynutí myslí. Protože to je další otázka, co definuje srdce a mysli humanoidů. Může být toto přeneseno do syntetika? Vždyť jde přece o „splynutí myslí“.

Jo, taky mi to přišlo pochybné.

Že jo? Ale hodně možností je otevřených a já si myslím, že mám celkem představu o romulanském vesmíru a také, že být napůl Vulkáncem a napůl Romulanem znamená, alespoň jak to chápu já, že musím dokázat své vulkánství, být v něm dvakrát tak dobrá. A stejně tak být polovičním Romulanem znamená být dvakrát tak dobrá v tom, být Romulanem. Je to obdoba toho, že my dva jsme asijští Američané a toto je otázka současné politiky: Musí asijští Američané dokazovat svůj amerikanismus tím, že budou dvakrát tak američtí? Takže tohle byla moje základní premisa, tohle byl výchozí bod pro mé pojetí postavy se jmény komodor Oh / generál Nadar. Kudy prochází linie toho, že jde o osobu původem ze dvou druhů? Přistupuji k tomu se smyslem pro povinnost, pocitem naplnění, s vědomím vlastního poslání a věrností své zemi, svým zásadám a svému Bohu.

A také je to vidět. A moc se mi líbí tohle nahlédnutí do postavy a toho, jak jste si ji promyslela a doslova se do ní zakousla.

Byla to zábava. A to, že jsem věděla, co znamená být Romulanem, co znamená být Vulkáncem, to, že obě tyto civilizace mám ráda – protože... „no tak!“ Když se objevili Romulané v TOS, tak jste si je zapamatovali. Nebyli ani směšní, ani hloupí – naopak, byli vysoce inteligentní. Nejspíš ke své vlastní škodě. A to je také důvod, proč nad nimi Kirk pokaždé vyhrál, protože on vždycky provedl něco spontánního, nebo reflexivního, protože to je to, co znamená být člověkem.

Jsou nějaké náznaky, že by se Oh mohla vrátit ve druhé sezóně?

Já nevím. Zatím se ke mně nic nedoneslo. Ale doufám v to a chci věřit, že pokud se tak nestane v rámci Picarda, tak k tomu dojde v průběhu, dejme tomu, příštích dvaceti let v tom stylu, jako k tomu došlo u Picarda vs. TNG. Že třeba uvidíme Oh v roce 2599, protože krása sci-fi spočívá v tom že můžete pokračovat.

To jednoznačně. Pokud by se komodor Oh vrátila, bylo by pro vás zajímavé stát se antagonistou ve stylu císařovny Georgiou z Discovery? To byla postava Michelle Yeoh. Začala coby zlá císařovna, ale pak se svým způsobem připojila k posádce. Nebo myslíte, že by Oh měla zůstat v pozici klasického záporáka, nebo alespoň věrná sobě a svým záměrům?

Když jsme u toho, další popkulturní referencí, kterou jsem měla při hraní na mysli, byl Severus Snape. Být tak záporná, tak drsná, být takovým protikladem k hrdinovi. Toho se dá skvěle držet, protože každý dobrý příběh potřebuje záporného hrdinu a záporní hrdinové si užívají většinu legrace. Protože když vidíte její postavu v Discovery, jak ji hraje určitým způsobem, tak si říkám, že tvůrci chtěli, abych Oh pojala trochu jinak. Zvlášť když obě postavy hrají Asiatky.