PIC 1×07 – Noha z plynu a pečeme pizzu. …a králíkorožce!

Než vkročíme na Ba'ku, ehm... tedy na Nepenthe, zastavme se ještě na chvíli na Okinawě a (ne)odpovězme si na na zásadní otázku pátého dílu... Komodor Oh zdá se skutečně musela použít poněkud drsnější metody, aby Agnes popostrčila k šílenému činu. Ale byl její motiv vnucený? To stále nevíme, což je trochu frustrující. Nevím totiž, jak k té postavě přistupovat, a to se mi jako divákovi nelíbí. Je to, jako byste 3 epizody čekali, jestli doktorka Crusherová zabila pacienta úmyslně, nebo je pod něčím vlivem... Třeba ducha z lampy 😉

Tim je na krychli překvapený, že mu Romulané vraždí ex-včeličky. Dle mého to měl po poněkud okatém „schování“ Picarda tušit a pokusit se tomu nějak předejít. Zajímavá je zásadovost Romulanky, která jej nechává nezmučeného žít jen proto, že je občanem Federace a ohrozilo by to smlouvu. Romulanský stát je na tom patrně tuze nedobře.

Zároveň ale úvodní scéna dokazuje, jak silný je ústřední hudební motiv.

A teď už na krásnou Nepenthe se zajímavými skalními erozními útvary. První obyvatel planety, kterého vidíme, je „bunnyhorn“ – jedovatý a hlavně jednorohý králíček. Králíkorožec! Sice se v hloubi duše ptám „proč“, ale odpovídám si, že se nekonečná rozmanitost skrývá v nekonečných kombinacích 🙂

Druhý obyvatel má sice taky ouška, ale jen na kapuci a je to humanoid. [aktualizace] Ze tří čtvrtin člověk, ze čtvrtiny Betazoid, přesněji dcera Williama Rikera a Deanny Troi, Kestra Troi-Riker. Teenagerka blíže neurčitého věku, ale budeme-li brát za určující to, kolik je její protagonistce Lulu Wilson, bude to 14 let.

A jak je Kestra vnímavá a vyzná se, tak Jean-Luc našlapuje tak něžně, jako by byl opilý romulanským pivem v minovém poli. Nejdřív totálně rozhozené Soji mimoděk prozradí, že ona je android – žádná aktivace ani teď? Dobře... – a pak se ještě diví, že Soji nikomu nevěří. Ale... on si na druhou stranu dobře uvědomuje, jak moc vyšel ze cviku a to je něco, s čím se nechce smířit.

Trochu nám to tu bobtná dojmem, že se jednak osud nesměje na nikdo, kdo kdy dělal kapitána, a potom, že si všichni pořizují na důchod nádherné „chaty“ v divočině. Kirk, Picard (i vinice se počítá), Sisko, teď i Riker... 🙂 Ale ta cena za to nestojí. Kirk a Picard nemají rodiny, Sisko už dost možná význam toho slova ani nechápe, a Riker, který je z nich na tom nejlépe, přišel o syna.

# První zmínka o Kzintech mimo animovanou sérii.

Na kouzla s kamerou, jako třeba na spuštění sprchy z podhlehu, se krásně kouká, ale Kestra s jejím „vím o Datovi všechno“ je lehce otravná. Ale tak je to teenager. Jenže ono je v tom něco víc – ono se na pozadí každé té scény odehrává takové malé vnořené drama, co nás nutí si uvědomovat, jak na tom ti super vyrovnaní lidé v oáze mládí vlastně jsou. A je to tíživý pocit...

Vynikající je pak Rikerova psychoanalýza Picarda, kde trefně poukazuje na to, jak je hyperkorektní velitel na jednu stranu arogantní – frází „nechci ohrozit“ neodčiní fakt, že ohrozil prostou přítomností. Ale na druhou stranu je to vlastně jedno – tady se jede na jinou notu. Naši... Moji dětští hrdinové, se kterými jsem trávil odpoledne po škole, tam pořád někde jsou. Mají rodiny, vlastní životy... Když s někým strávíte 26 let, zajímá vás, co se s ním děje. A i když jedou podle linek ze scénáře, je to nesmírně dojemné setkání...

A v tom je deviza tohoto seriálu, respektive hlavně této epizody – není to jen další díl – další dobrodružství, je to nová kapitola v životě lidí, kterým jste dokonce byli i na svatbě. A víte co? Já bych si nimi pěstoval rajčata a pekl pizzu klidně častěji 😉

Jen bych se určitě neučil 12 fiktivních jazyků jen proto, že jejich syn byl malý Sheldon. Na druhou stranu (tento obrat používám dnes často, že), pokud mi má něco evokovat Novou generaci, je to toto. Tam bylo bryskně geniální každé druhé dítě 🙂

# Kestra Troi-Riker se jmenuje po Deannině utonuvší sestře, kterou v epizodě "Dark Page" (Temný kout) představovala, coby příslušnici jiného druhu, mladičká Kirsten Dunst.
# Jméno Thaddeus Troi-Riker je narážkou na epizodu Voyageru "Death Wish", kde jsme na fotografii z americké občanské války viděli Thaddiuse Rikera.

Také je velmi dobře, že tam Deanna není „na efekt“, jen jako Willova manželka, ale stále coby platná poradkyně. A skromný postřeh... Nepřijde vám, že hraje nějak lépe? 😉 Což odkazuje na další velké + této epizody – režii.

Zpět na krychli... Tim je možná skvělý ředitel reklamačního projektu, ale jako „velící důstojník“ se moc neosvědčil. Pokud plánuji vzpouru a vypuzení Tal Shiaru (!), musím mít v rukávu mnohem víc trumfů, než kluka s mečem; ať už je dobrý jak chce. Timova smrt mě mrzí, ale o to věrněji postava Peyton List působí. Všimli jste si, že zatím neznáme její pravé jméno?

Agnesino spořádání tří Red Velvetů, a co se s nimi stalo potom, taktně přejdu. A opět... vyšla její sebevražda z její hlavy jako důsledek jejích činů? Uvědomila si, že jí vrchní velitelka Bezpečnosti Hvězdné flotily dala zařízení, které aktivně vyhledávají Romulané, nebo je sebevražedné východisko umělý mentální konstrukt na zametání stop? Nevím a díky tomu k té postava zkrátka necítím žádnou empatii.

Epizodu zakončuje krásná scéna, kde Riker i Picard vzpomínají a rozjímají nad životem, a samotné finále pak, v tom nejlepším smyslu, velmi připomíná 9. film, Vzpouru. Upřímně doufám, že jsme nikoho z nich neviděli naposledy. Ale i kdyby, tak to bylo moc pěkné setkání...

(10 bodů dolů za Agnes)

90 %