PIC 1×03 – Podhoubí zakončuje 1. kapitolu

První kapitolou se podle tvůrců rozumí epizody 1 - 3, přestože dle soundtracku jsou to epizody 1 - 5, ale to nehraje přílišnou roli... Začínáme 14 let v minulosti, necelých 6 let po Nemesis, kdy kapitán Picard zahrál divokou kartu a ta se mu vrátila se vší parádou: Velení přijalo rezignaci v danou chvíli velice nepopulárního admirála a Raffi Musikerová následně přišla o svou drahocennou bezpečností prověrku.

Digitálně omlazení herci působili přirozeně, až se jeden trochu diví, že to u toho Data byl takový problém. Ale ono omladit Patricka Stewarta asi nepředstavuje až takovou výzvu 😉 Raffi ovšem zažívá v přítomnosti těžké chvíle, které si krátí mixem sebelítosti, inhalací „bylin“ a pitím na kvantitu. Evidentně jí nečiní problém provádět to i s Jean-Lucovým drahocenným burgundským. Svým přístupem k životu tak nepřipomíná nikoho jiného, než Thomase Parise, který se v okolí Marseille poflakoval úplně stejným stylem.

Od Raffi se přesouváme na romulanskou krychli, kde se poprvé objevuje Hugh, nebo-li česky Tim, který je evidentně ředitelem celého projektu. Dozvídáme se, že pokud jste Romulan a máte tu smůlu, že narazíte na asimilaci chtivé Borgy, de-asimilace nepomůže. Z nějakého zatím blíže neurčeného důvodu přijdete o duševní zdraví. Nebo něco i získáte? Minimálně v jednom případě to vypadá na mimosmyslové vnímání.

Na první pohled roztěkanost, na bližší poměrně logické prostřihy na všechna možná jeviště. Občas nelze epizodu uchopit jinak a vzhledem k tomu, že i zde se, už potřetí, ujala žezla Hanelle M. Culpepper, není potřeba spekulovat nad tím, zda to bylo, či nebylo záměrně.

Christóbal Rios, kapitán a jediný důstojník na vlastní lodi La Sirena. Bývalý komandér Hvězdné flotily a „jednička“ na lodi ibn Majid, která dle jeho vlastních slov neskončila příliš slavně a Flotila všechny záznamy utajila. Že chce tento charismatický Latinoameričan žít pouze ve vlastní společnosti dokazuje i přeprogramování PZH do jeho vlastní podoby. A když už hologram plní jednu funkci, může i další: po PVH tu tak máme třetí zkratku, a to PNH – pohotovostní navigační holoprogram.

Na rozdíl od Raffi ale dokáže Chris fungovat, přestože i on si libuje v nabytém nihilismu a melancholii. Rozhodně zajímavý je replikátor schopný materializovat na předním panelu a velice milá je i scéna, kdy za doprovodu trekového hudebního tématu Jean-Luc mine kapitánské křeslo La Sireny.

Kolem Riosovy lodě zároveň panuje asi i největší fanouškovské pozdvižení – někomu se nelíbí interiér, někomu exteriér, jinému zase, že sám Rios kouří, a to je údajně „nestartrekové“. Upřímně si nedokážu představit, že by se Latinská Amerika vzdala doutníků či rumu – jsou v jejich kultuře zakořeněné tak silně, jako je tomu u Francouzů s vínem. Zároveň je také plně platná otázka „Proč by se něčeho měli sakra vzdávat?“. Loď zároveň vychází z vulkánského designu a uvnitř je ne nepodobná Deltaplánu, raketoplánům Argo, nebo starším lodím Pozemské nákladní dopravy.

Jedinou akční scénu zde pak představuje romulanský „nájezd na vinici“, který je bleskově zneškodněn dvojicí bývalých agentů Tal Shiaru, za menší pomoci doktorky Juratiové. Škoda, že tvůrci patrně plně nedocenili jejich potenciál – Lasren a Zhaban si za pouhé tři epizody vydobyli poměrně velkou popularitu. Snad si jich ve druhé řadě užijeme více...

Čím dál tím víc mě zajímá, kdo jsou rodiče Dahj a Soji a zda nejde jen o pokročilou virtuální umělou inteligenci pouze přijímací dálkové hovory.

Na konci se nám tedy sestavila, řekněme, posádka a za zvuků znělky Nové generace warpuje La Sirena vstříc 2. kapitole seriálu... Těšíme se hodně, hodně moc 🙂

70 %