3. řadu Podpalubí hodnotí Albert Balatka a Zuzana Osobová.
Lower Decks jsou jediným moderním seriálem, který nás svou přítomností oblažuje pravidelně, a to vždy koncem léta. Nejinak tomu bude i v případě 4. řady a za to patří Miku McMahanovi docela velký dík, protože prostě platí, že září = Podpalubí. A stejný dík patří Amazonu, díku kterému to platí i u nás; byť bez české podpory. To u takových běžných diváků Netflixu bych si i tipnul, že jsou přesvědčeni o konci Discovery doběhnutím třetí řady, a že dál už nic neexistuje. (Pokud si tedy někdo z nich pamatuje, že něco jako Discovery někdy existovalo.)
Pojďme se tedy podívat na jeden ze dvou Star Treků, který se těší celosvětové premiéře, a to konkrétně na jeho třetí řadu. Nejdřív si dáme jednotlivé epizody a na závěr zhodnotíme celou řadu, vývoj postav a směřování seriálu...
"Grounded" (Bez mise) aneb ta u Siska s Cochranem
- Al: Návštěva Siskovy kreolské restaurace je milým detailem, ale recipročně absolutně nechápu, proč by měl mít Boimler vinici na rozinky. Asi to mělo být vtipné. Haha. Rodiště Brannona Bragy, Bozeman v Montaně, se přeměnilo na zábavní park, což leží tak někde mezi vtipem a kýčem, ale zachraňují to krásné tóny Goldsmithova Prvního kontaktu a Steppenwolfovic songu Magic Carpet Ride. Bohužel to poněkud kazí představa kouřící rakety, která startuje s turisty do vesmíru každých 30 minut. Ale jo, příběh za záchranou lodi mě bavil, a to je hlavní – 4/5
- Zuzi: Pro mě nic moc, ale jsem ráda, že epizoda opravdu skončila tak jako trekově, kde Flotila vše prozkoumala a zjistila, že to opravdu bylo celé lež. Je příjemné něco takového opět vidět. Na druhou stranu, celý tento konflikt se mi zdál vyřešený zas až moc rychle. Možná raději dvě epizody? Další mini plusík je za fakt, že ne, čtyři podpalubáci nejspíš úplně nezmění to, co se děje, ale to neznamená, že na tom nezáleží. – 3/5
- Zajímavost: Po filmu První kontakt a pilotu ENT "Broken Bow" je toto třetí účast Jamese Cromwella v roli Zeframa Cochrana.
"The Least Dangerous Game" (Nejméně nebezpečná hra) aneb ta s Martokem
- Zuzi: MARTOK!!! Typická epizoda o nedorozumění, která byla ale hezky zpracovaná. Spoustu pěkné charakterizace Beckett a potom také pěkný Boimlerův fight. – 3,5/5
- Al: „Experience Bij!“ křičel Klingon v podání Roberta O'Reillyho v interaktivní videohře A Klingon Challenge, když se vám něco nepovedlo. Jak moc bych chtěl, aby tahle narážka přešla do LD 1:1. A podobně nedotažený je i zbytek epizody, kde každá ze tří linek strašlivě tlačí na pilu. Beckett nesedí Ramseyho styl, ok. Kolem toho se nemusí tak šíleně hystericky řvát. Nebo ano? Lov na Boimlera je ukázkový příklad "over the top" vyprávění a pak je tu 'neústupná civilizace založená na lásce pro fitness a kondici' #1. – 2/5
Mining the Mind's Mines (Těžba mozkových min) aneb ta s klingonskými bat'leth klauny
- Al: Krom děsivých klingonských klaunů dorazila i Susan Gibney alias Leah Brahms a šlo o příjemný epizodní Star Trek okořeněný rivalitou dvou lodí třídy Califonia. Takový nenáročný mix TOSky a TNG, i když o nic vyloženě světoborného nešlo. Ale přesně tyhle epizody jsou občas potřeba – prostě jen humorné dobrodružství. – 3/5
- Zuzi: Meziposádkové vztahy a zdravá rivalita! Tohle vidíme ve Star Treku zoufale málo často, i když je naprosto jasné, že něco takového musí dít. Fajnová oddechová epizoda s nějakým tím vývojem pro Tendi a několika skvělými hláškami. – 3/5
Room for Growth (Prostor pro růst) aneb ta úplně vystresovaná
- Zuzi: Opět meziposádkové vztahy, především rivalita mezi skupinami, protože je jasné, že něco takového se musí odehrát. Pěkná procházka lodí, musím říct. Plus za fakt, že v tomto případě jim startreková mentalita a takové to 'jeden za všechny, všichni za jednoho' absolutně zhoršily situaci, protože je nenapadlo, že by mohli bydlet všichni dohromady v jedné místnosti. Čest se občas nevyplatí, když může být člověk vychytralý. A taky jsem ráda, že je v této epizodě ukázáno to, že někteří lidé odpočívají jinak, než na pláži. Řešení problémů je pro některé lidí klidem, a tak to prostě je. – 4/5
- Al: Když ani simulátor nepomůže, jsou tu federační lázně. Okay, to dává smysl. Sice byla nabídka tamních procedur poněkud neuspokojivě nudná, ale naštěstí tu máme soutěživou linku dvou různých směn a jeden moc hezký holoromán s přepadením banky. Vizuálně se mi hrozně líbilo řešení přechodů z monochromatického do barevného prostředí. V hydroponii pronese Kayshon svou asi nejlepší hlášku a celkově se mi "závod" skrz vnitřnosti lodi hodně líbil. Tady byly možnosti animovaného seriálu využity naplno. Škoda, že se linka s vystresovanými inženýry nakonec úplně zhroutila. Potenciálu měla podle mě víc než ta se závodem po lodi, ale to se tak občas holt stane. – 3/5
Reflections (Odrazy) aneb ta s dvěma Rutherfordy
- Al: Samanthan se nám technicky vzato rozdělí a jeho předchozí já, které praktikuje cosi mezi buranstvím a uprdelismem, převezme kontrolu. Krom toho, že je to poměrně ohrané téma, tak mu implantát začne svítit červeně, což je snad ta nejhorší zkratka směrem k divákovi 'podívej se, tady je něco špatně'. A aby toho nebylo málo, nikdo si tam toho nevšimne. /facepalm/ Druhá linka s náborem nováčků do různých organizací to fakt nezachránila. Možná, kdyby ta archeoložka byla Vash, a ne jakási Petra Aberdeen, chápal bych to asi víc. – 1/5
- Zuzi: Dokonalá epizoda, především část s Mariner a Boimlerem, protože ano, z Flotily si prostě lidi občas musí dělat srandu. Je hezké, jak se Beckett tradičně hněvá kvůli hloupým detailům, ale je to Boimler, kdo nakonec úplně ztratí hlavu, když si jiní dělají srandu z těch věcí, které my jako trekkies milujeme. – 5/5
Hear All, Trust Nothing (Poslyšte vše, nevěřte ničemu) aneb ta s Deep Space Nine
- Zuzi: DS9 epizoda. Miluji DS9! Tady prostě nešlo, aby to dopadlo špatně. Co se děje a charakteristiky postav týče, to pravda zase tak světoborné nebylo, ale autoři zde uměli využít DS9 a její cast, a ve finále je to velmi příjemná epizoda a pocta celému seriálu. (A to i když zde nebyl nijak zmíněn 'Garashir'.) – 5/5
- Al: První návrat na DS9 po 23 letech u mě zahrál na pořádnou nostalgickou strunu! Není žádným tajemstvím, že DS9 vnímám jako všesměrově nedoceněný, a tak mi tady Mike udělal obrovskou radost. Stanicí, červí dírou, neupravenou hudbou Dennise McCarthyho, OPS, Kirou, její kanceláří, přechodovými komorami, vězením, promenádou a dokonce i Quarkem. Chybí mi jen první důstojník Nog, ale s tím bohužel nic nenaděláme. A dokonce se linka točí okolo druhu z kvadrantu Gama. Side-story s Orioncem byla možná trochu navíc, ale zase rozvedla Tendiiny schopnosti a posádka tak nebyla na stanici jenom na čumendu. Ovšem linie s Jennifer, ta byla skvělá 😀 Víc takových! Za mě to bylo 'to nejlepší s obou světů', moc příjemné. – 4/5
A Mathematically Perfect Redermption (Matematicky dokonalé usmíření) aneb ta s Exokompem
- Al: Ne, tohle se to pro mě celé rozsypalo. Nemám rád Exocompy – už v TNG to byl blbý nápad – a celkově ukecané počítače, které nějak nabydou vědomí a pak se hádají o podstatě všehomíra. Tady to navíc úplně zabili tím koncem, kdy se ukázalo, že je exokomp pořád zlý a nenapravený, až skončil ve vězení pro chorobně psychicky nemocné počítače hned vedle Jeffreyho Combse z minulé řady. Za mě je to příručka, jak nedělat epizodu. A ty Ewočí chajdy na stromech... Ach jo. – 0/5 (odpad)
- Zuzi: Této epizodě musí člověk přijít na chuť a já chápu, že tohle nechutná všem. Pro mě je to ale něco absolutně dokonalého! Kromě toho nejklišoidnějšího příběhu, který si dokážu představit (jsem si celkem jistá, že nedávno jsem četla něco velmi podobného v úplně jiné frančíze), zde máme i staré postavy Peanut Hamper a dokonce se objeví i Evil Robot Jeff. Navíc je to po poslední epizodě pěkné zpomalení tempa startrekových easter eggů a callbacků. Pokud si tohle najde člověka, co má podobné věci rád, tak je to nádherné pozastavení. Beru to tak, že mám díky tomu šanci vstřebat všechno z epky předešlé (a že toho nebylo málo). – 5/5 (aquired taste)
Crisis Point II: Paradoxus (Krizový bod II: Paradoxus) aneb ten filmový
- Zuzi: Takhle se má holopaluba používat. Fajnová epizoda s momentkami jak pro Tendi, tak pro Boimlera. Zlý Boimler v Oddílu 31 a k tomu lehká kritika toho, co s ní udělali v Discovery. No, dobře. Doufám, že to někam povede a nestane se z toho takový ten 'series joke', že zlý Boimler tu sice je, ale nemá žádný efekt na nic, co se stane. – 4/5
- Al: Callback na první řadu a jakési tématické pokračování Vindicty. Ačkoli vizuálně oceňuji stažení na filmový poměr stran 2.35:1 a příležitostný prach v obraze, humor strašlivě hledal opěrné body a nenacházel je. Příběh mě bavil zhruba stejně jako Boimlera a výsledné dvě hvězdy to uvařilo na spíše technických věcech, jako byla přítomnost Sovereignu. Ta loď prostě vždycky potěší. Co netěší, je potvrzená existence Oddílu 31 post DS9 7x23. A dokonce je celá organizace tak silná, že opět má své lodě a rozdává černé komunikátory? (Nezapomínejte, že Lower Decks jsou kánon.) Ach jo... – 2/5
Trusted Sources (Důvěryhodné zdroje) aneb ta se Symbiózou
- Al: Tady už se na nic nehraje. Pure TNG epizodní příběh vystavěl epizodní příběh v Lower Decks a provedlo se to tak nešťastně genericky, že tu máme 'civilizaci závislou na fitness a kondici' už podruhé během jedné krátké sezóny! Picardova epizoda byla poměrně zásadní společenskou kritikou na tehdejší americkou drogovou krizi a zpracovala v sobě pohled vykořisťovaných i vykořisťujících. Tady jedni cvičí a druzí jsou po smrti, protože je povraždili Breeni. Proč? Celá vedlejší linka s Mariner a reportérkou je strašlivě přifouknutá. Úplně mě to bolelo. No a do třetice automatizované lodě třídy Texas a "souboj" o to, jestli je lepší silný Texas, nebo diplomatická Californie. Au. (A tím myslím citoslovce, ne zlato.) Jednu hvězdu dávám jen za absenci exokompů. – 1/5
- Zuzi: Tady nemám moc, co říct, kromě toho, že to byl až moc očividný setup pro finále. Ale tak... ujde to. The Breen? – 3/5
The Stars at Night (Hvězdy v noci) aneb ta s automatickými loděmi
- Zuzi: Pěkný kousek worldbuildingu (Picard, projekty flotily), celkem fajn epka pro charakter Mariner. Neskutečně jsem si užila fakt, že Boimler to bez Beckett absolutně nedával. Tipuji si, že částečně protože věděl, že když on něco pokazí, Mariner něco pokazí víc a nadělá větší zmatek. Zároveň by tohle mohlo odstartovat Bradovo nakopnutí k tomu, aby se od ní trochu víc distancoval a stal se skutečným "Bold Boimlerem". Doslova přivést zpět staré posádky, které jsme viděli před dvěma sezónami, se může povést snad jen v tomto seriálu. A je to naprosto logické, protože těch lodí není nekonečno, rozhodně ne, co se jedné třídy týče. Mariner konečně dostala kopanec do vlastních (ne)hodnot, a to sice v tom smyslu, že ano, už jí konečně záleží na tom být dobrým důstojníkem a dělat to, co miluje, i když to občas znamená poslouchat pitomá pravidla. – 4/5
- Al: Admirálové už zase chtějí kapitánku Freemanovou za něco soudit. Jak originální a dlouho nepoužité téma. Výsledkem je, že to má vyřešit... závod?! Nezapomněl tady showrunner, že pořád tvoří kánonický obsah? Myšlenka, že nějakou šedesátku lodí jedné třídy Flotila vyřadí podle toho, jak dopadne nějaká naháněčka na rychlost, mi přijde naprosto absurdní. Aby toho nebylo málo, admirál Buenamigo provede Leyton-Pressmanův manévr a stane se zlým. Automatické lodě nejenže poruší Základní směrnici, ale rovnou i ožijí a – jaký šok – jsou zlé! U Země je obykle jedna loď, a to Enterprise, avšak najednou není problém, že se jich 60 kusů jedné třídy sletí okamžitě na stejné místo. No nic, jediný bodík dávám za Shaxse a jeho celoživotní klukovskou touhu vyhodit warp jádro 🙂 – 1/5
Jak to celé vidí Zuzana:
Beckett si prochází velmi osobními věcmi a je svým způsobem hezké ji vidět, jak se snaží usadit a stát se dobrým důstojníkem. Tato cesta je utužena v epizodě 6, kde se raději jde se svou přítelkyní Jennifer socializovat, místo "bossování" po DS9. Konfliktu a vrcholu to celé dojde v předposlední a poslední epizodě, především v té poslední, kdy se Mariner rozhodne zachránit Cerritos, i když by vlastně vůbec nemusela – její současný job archeložky s plným grantem by leckdo považoval za sen. (Kdo by ostatně nechtěl být Indianou Jonesem, kterého platí Picard 🙂 )
Poněkud opačně vychází cesta Tendi a Boimlera, kteří se učí býti více odvážnými a troufalými. Především je potom zajímavé sledovat D'Vanu, u níž se mnohem víc dere dopředu sen stát se kapitánkou. A pro něco takového je třeba přijmout všechny své části + fakt, že jejím cílům pomůže dostát ta orionská část její osobnosti, a to ještě takovým hezkým startrekovým způsobem.
U Rutherforda mám pořád pocit, že s ním moc nedělají, ale i ten zde má pěkný menší plot se svým implantátem a minulostí. Samanthan je celkem ucelená postava, a tak příběhy, které se ho týkají, jsou spíš doplňkové a rozvíjejí postavu na pozadí. V minulosti vytvořil program, na tohle přišel během série a potom museli bojovat proti víceméně jeho rogue výtvoru. Okay.
Ostatní postavy měly také buďto skvělý vývoj nebo jednotlivé momenty. Já vždy miluji doktorku T'Anu.
Prosím ale, udělejte už něco se "zlým Boimlerem". Tehle seriál opravdu není na nějaké olbřímí konflikty. Nejlépe se mu vede, když se zaměří na geekování, detaily a všeobecně meziposádkové vztahy.
Jak to celé vidí Albert:
„Jsem vlastně cílovka?“, je otázka, na kterou jsem nedokázal během první dvou řad dostat jednoznačnou odpověď. Víc než narážky na cokoli, co se událo dříve, mě zajímají samotné nové příběhy a šikovná propojení, takže mě potěšil dřívější ark o Pakledech z TNG, kterými se později hemžila i promenáda na DS9. Jenže ten byl ukončený a třetí řada s žádným podobným nepřišla. Namísto toho jsme dostali řadu epizodní, kde z deseti dílů spadají do kategorie časovka/alternace/simulátor hned dva (při započítání halucinací 3) a jeden se odehrává mimo loď.
Mrzí mě, že se tu musí dít takový guláš s uniformami. Ono to tedy není jen v tomto seriálu, ale tady to vyniká dvojnásob. Vzhledem k období, v němž se seriál odehrává, měli všichni jasně nosit šedo-lila ramena s rolákem v barvě sekce. Ta uniforma tu sice platí, ale až na (následuje série výjimek). California class má TNG variaci, různí admirálové mají TNG variaci, Carlton měl první DS9 verzi, v "Krizovém bodě" mají fan uniformy a někteří jsou fialovo-černí... Proč?
Co moderním Star Trekům nejde, je "doložka Roddenberry/Berman", tedy základní úzus, že se lidstvo povzneslo nad malicherné spory jednotlivců i částí a umí fungovat jako celek pro dobro všech. Máloco jde proti tomu tolik jako Discovery a zde nekonečné neporozumění matky s dcerou. Ono je to jakoby "ze života", ale rozepře Beckett a Carol mi už přijdou tak šroubované, až jsem si vzpomněl na BSG řešení s přechodovou komorou. Ve 4. řadě už prosím ne.
Ostatní postavy tam byly a něco dělaly. Popravdě jsem si oblíbil spíš Jennifer, než abych sledoval jakoukoli z těch hlavních. No, možná Tendi, coby hlas rozumu, byť rozverného. V dalším pokračování doufám v návrat nápaditých epizod typu "wej Duj", tedy Tři lodě, a v návrat ne třeskutě, ale jemně vtipných dílů, jako byl "An Embarrassment of Dooplers" (Rozpaky Duplerů). A více DS9 😉
Zapojte se do diskuse