Makrorecenze úvodu 3. řady Star Treku: Discovery

Přestože je tu s námi Discovery již 4. rokem, teprve teď začala sezóna číslo 3. Jednak jsme se dočkali zpoždění ze strany covidu a potom je i přes téměř poloviční počet epizod oproti regulérní TV sezóně náročnější produkce i post-produkce. Daň za určitou filmovost, chcete-li, nebo přesněji za lokace a vizuální efekty.

První sezónu připravil tým, který u ní povětšinou také zůstal. Změny v produkčním týmu se dotkly už začátku řady druhé, ale teprve od 2x08 (to je ta s Pikem a Vinou) se seriálu věnuje tým, který připravil i řadu třetí, tj. původní námět Genea Roddeberryho na pokračování Star Treku. Koncept přesunu 1000 let do budoucnosti kamsi za pád Federace zpracoval za dohledu Majel Barrett-Roddenberry už Robert Hewitt Wolfe, scénárista DS9. Jen ne jako Star Trek, ale coby nezávislý seriál Andromeda, kde nepadne Federace, nýbrž Společenství systémů – poněkud větší organizace v poněkud vzdálenější budoucnosti 🙂 (Pokud mi paměť slouží, bylo to zhruba 3500 let.)

Zde se tedy červí dírou s časovou dilatací podobnou té v prvním filmu vydáváme do dalekého roku 3188, do bezpečného údobí, kde už se Control (nesleduji s titulky; správný český tvar můžete napsat do komentáře) nemá šanci dostat k datům oné 100.000 let staré koule, která je umírající předala Discovery ve 2x04. Jenže nestabilní červí díry mají takový nešvar – čas v nich pro každý objekt plyne trochu jinak...

That Hope Is You (Tou nadějí jste vy)

• Začínáme Wolfgangem Amadeem Mozartem a uvědoměním, že nevkus v podobě ptačích doplňků přežije celé věky. I přes libozvuk Symfonie 45 v D dur nás úvodní scéna nenechává na pochybách, že jsme v daleké budoucnosti. Programovatelná hmota, ze které se evidentně skládá kde co a gravitace ji nepřekáží, je víc než dobrý nápad. Stejně jako...
• ...haptické prvky ovládacích panelů lodí. Hmota, která reaguje na každý váš pokyn předem definovaným systémem je oproti klávesnicím a dotekovým panelům skutečný posun dopředu. V naší době se na něčem takovém u konzolí také aktivně pracuje, jen tou konzolou myslíme PlayStation 5 🙂 Tato příjemná loď s dřevěnými doplňky patří...

• ...Clevelandu Bookerovi, na první pohled pašerákovi s dobrým srdcem Solova typu, ale později se dozvíme, že jde o ekologického aktivistu a pašeráka s dobrým srdcem Solova typu. A proč ne, eko agitka byla vždy pevnou součástí Star Treku a její osvěžení je jen vítané.
• A tady už jsme u Michael a jejího z druhého konce červí díry, jen se nevynořuje tam, kde by chtěla. Terralysium, planeta na okraji kvadrantu Beta plná potomků osadníků z pozemské třetí světové války, zůstává nedostupnou. Planeta, do které narazí, se nazývá Hima, což Michael nic neříká.
• Mě zase nic neříká Sonequin herecký projev, který mi přijde nepochopitelný. Ani nemůžu říct špatný, protože její reakce na určité podněty opravdu nechápu, stejně jako výrazy, které jsem 100% na nikom jiném nikde nepozoroval. Můžeme říct, že je unikátní, ale myslím si, že třeba Hannah John Kamen – abychom zůstali v Kanadě – by odvedla lepší práci.
• Jenže jsme nezůstali v Kanadě. Hima se natáčela na Islandu a jsou to dechberoucí záběry! Tamní příroda třeba neoplývá stromy, ale její divoká krása plná skal, vody, mechu a lišejníků to plně vynahrazuje.

• Už od prvního momentu je třetí řada relativně bohatá na startrekové narážky a kontinuitu. Booker se okamžitě ptá jestli Michael nemá benamit, aby mohl používat kvantový proudový pohon. (To je něco, co ocení fanoušci epizod Voyageru "Hope and Fear" a "Timeless", stejně jako čtenáři knih, kde na kvantový proud létá Aventine a nyní už i Voyager s jeho flotilou. A používají k tomu: krystaly benamitu 😉 Kirsten Beyer, autorka románů, se jako poradce pro kontinuitu osvědčila.)
• Pak padne i trilithium, nadále již nikoli experimentální sloučenina, kterou byla ještě ve filmu Generations.
• Bookerova loď, která buď nemá jméno, nebo jsem ho přeslechl, má i jednoho pasažéra: obrovskou kočku jménem Grudge. (česky Zlost nebo Zášť)

• Na trhu vším možným, který se vznáší nad poměrně velkým městem, se dostáváme k takovému jemnému produkčnímu problému. Zatímco efekty a lokace má Disco za jedna, kulisy jsou limitovány na různá skladiště a továrny u Toronta, což je přesně to, co se stalo i tady. Za digitálním trhem plným barviček občas vidíme okna obyčejné haly. Není to vyloženě chyba, ale když si to dokázala ohlídat Enterprise přes dvaceti lety... Samozřejmě je možné, že to prostě padlo za oběť „post-produkci z obýváku“. #2020

• Máme tu Orionce, Andoriany, Tellarity, Cardassiany a dokonce i Mornův druh 🙂 Sofistikované výslechové metody i obligátní přestřelka k takovým místům zkrátka patřící. A i ruční zbraně jsou z programovatelné hmoty. Dále tu pak máme superrychlé transportéry, více Islandu, vodní faunu, termální prameny i poněkud nezvyklou „floru na požádání“. Přiznejte si, kdo si tenhle Clevelandův trik pamatujete? 🙂
• Grudge ale není jediné zvířátko na palubě, přerostlá housenka Molly se vypořádá s partou záškodníků a spořádá u toho i Michael. Naštěstí umí Book mluvit i s faunou 😉 Molly se vrátila domů, spokojeně si plave a je příjemné vidět, že i po pádu civilizace pořád existuje něco jako národní parky.

• Pěkný detail s červenými stromy. Něco, co se na seriálové úrovni často nevidí. Při pátrání v paměti snad jen právě v 1. řadě Discovery a předtím v 1. řadě Farscapeu. V obou případech šlo o vegetaci fialovou.
• Když se Michael „osvědčila“, vezme ji "Book" na místo bývalé retranslační stanice Federace, čímž se dostáváme zpět k onomu původem indickému důstojníkovi Adityu Sahilovi, který den za dnem pátrá po signálech flotilních lodí.
• Dalo by se říct, že není ušlechtilejšího cíle, než následovat ideál. Pokud stanice stále dokáže zajistit bezproblémový život alespoň jedné rodině, což evidentně dokáže – možná tam žije i více lidí – dává to perfektní smysl, stejně jako určitý pocit sounáležitosti s oním člověkem.
• Co jsem vůbec nečekal, a je to v pravdě skvělý prvek, je to, že on nevidí za 600 světelných let a zároveň zachytává dvě lodi Federace. Čili Federace nepadla, ona tam někde stále je! V jedné větě se tak dozvídáme, že dálkové skenery nefungují kvůli zborcení částí subprostoru a zároveň, že zástupce Federace pověřil ještě Adityho otce, ale od té doby se už nikdo znovu neukázal. Což je mnohem, mnohem zajímavější, než kdyby se po Federaci prostě zaprášilo!

• Vynikající soundtrack.

Michaelin index ubrečenosti: 1/10 „malá slza dojetí“

Celkové hodnocení:

4/5

... protože ten úvodní křik pramenící z nadšení existence života opravdu nestál za moc.

Zajímavost: Sonequa je zde jediným hercem z hlavního obsazení seriálu a Michael se tak stává jedinou postavou, která se objevila ve všech epizodách.

Far from Home (Daleko od domova)

• Druhá část se věnuje Discovery, a to od stejné chvíle, jako v případe Michael, tedy od vyplivnutí červí dírou v budoucnosti.
• Planeta, u které se Disco ocitá, se na první pohled jeví stejně, jako Hima, ale namísto trosek lodí, se u „Kolonie“ nacházejí odmrštěné kusy jejího povrchu. Následek nehody? Experimentu? Útoku, nebo bitvy? Každopádně to muselo být něco nepěkného, když je i gravitace na přitažení úlomků zpět evidentně krátká.
• Ze slapových sil všichni na palubě omdleli a po probuzení jsou konfrontování nepříjemnou blízkostí planety, do níž se hodlají strefit. Cestou vezmou o štíty několik menších úlomků a rozdrtí jeden velký, na základě čehož štíty částečně selžou. Planeta tvrdošíjně zůstává na svém místě...
• Ohromující vizuál exteriéru doplňují na můstku klasické jiskry a polétávající posádka, kterou ani inerciální tlumiče holt nedokáží udržet za jejich konzolemi. Nejhůře to odskáče Keyla, která přeletí panel tak nešťastně, že se 2x praští do hlavy.

• Hodně se mi líbí nápad loď otáčet, aby už netrefovala další úlomky a použit pro zmírnění dopadu gravitonové paprsky, co dokáží jednak rozbít led na kousky a zřejmě i tedy o něco zbrzdit loď jako takovou a vyhnout se dopadu na vyloženě tvrdé podloží. (Vzpomíná si tu někdo na jiné využití gravitonového paprsku, než na otevření subprostorové trhliny? Já ne, ale třeba to někde bylo...)
• Po přistání je samozřejmě třeba zatleskat pilotovi 😉
• Otřesené posádce dodává elán klasickou motivační řečí komandér Saru, jehož postava prošla za celý seriál asi největším vývojem ze všech. Pike na něj měl velmi dobrý vliv, což bylo ostatně vidět už v průběhu dvojky, a nyní je z něj důstojník na svém místě. Něco, co se původně mělo patrně povést u Michael, nicméně jsem rád, že Disco našla svého velitele právě v Saruovi. Je to logičtější volba.
• Překvapivě dobře pod stresem pracuje/funguje i Tilly, ale jako snad jediná na lodi, kromě poručice Nilsson, má aktuálně alespoň velitelský výcvik. (Nhan je sice hodností komandér, ale bezpečnosti.)

• Keyla propadá lékařským sítem, které mělo zachytit její nezpůsobilost, ale dá se omluvit mírou chaosu.
• Pokud se tu však v něčem ztrácím, je to pozice císařovny Georgiou, které říkají komandér. Kdo o ní vlastně ví a neví? Senior staff ano, nižší šarže ne? Je můj pocit správný? Tohle mi prosím dole v komentářích někdo potvrďte, nebo uveďte na pravou míru 😉 Na druhou stranu jsou jasné její záměry – starost o Michael, kterátož je lepší verzí jejího oblíbeného já a dá se celkem jasně pochopit, proč se na ni Philippa fixuje.
• Tvrdohlavý Stamets odmítá tíhu svého stavu a bez zkušenější Reno by v tom průlezu patrně umřel, ale že někdo přeceňuje svoje možnosti není ani v Treku zdaleka nic nového. Naopak oceňuji, že se všechny ty postavy po změně produkčního týmů snaží psát stejně a dopřát jim tak organický vývoj.

• Je zajímavé, že Michael i Discovery dopadly na planetu islandského typu 🙂 Ale vzhledem k rozpočtu je to určitě pochopitelné, navíc jsou od sebe obě místa poměrně dobře odlišena.

• Philippa tu pronese něco zajímavého: „Ráda skáču z vesmíru do vesmíru.“ Je možné, že zlý zrcadlový vesmír nebyl jejím původním? Přinejmenším zajímavá teorie.
• Když už jsme u Georgiou... Že by se nám tu rýsovala jedna malá romance, nebo jen k něčemu potřebuje Linusův dokonalý zrak?
• A dva důstojníci se přenesou do baru... Jak je zajímavým prvkem transport nutný ke vstupu, tak si vážně nemyslím, že by každý pajzl ve vesmíru měl ke vstupu používat létající dveře ve stylu saloonů divokého západu. Zvlášť ne na planetách s islandským klimatem.
• Osazenstvo baru se skládá téměř výlučně z Coridanitů, tedy obyvatel Coridanu. Té planety, která v Romulanských válkách dopadla tak neslavně – její přírodní zásoby dilithia prohořívaly kůrou přes staletí. Na Coridan jsme mimochodem zavítali v Enterprise "Shadows of P'Jem".

• Bohužel děj v baru je naprosto generický. Hodní utlačovaní horníci trpí pod lokálním šmejdem, který se s kumpány čas od času zastaví pro výpalné. Bezskrupulózní Zareh si navíc libuje ve zbytečném násilí a Saru a Tilly jsou z toho naprosto v šoku. Eh...
• Já jsem v šoku zase z toho, že je od dohody se šmejdem neodradilo ani to, že víc než dilithium očividně chce vidět Tilly sežranou parazitickým ledem...
• ... který mě ale zaujal, musím říct. Co vleze na zdánlivý ledovec, padne do pasti a bude sežráno. Taková zimní verze Austrálie 🙂
• Jett se zablokovanými zády mezitím navádí polomrtvého Stametse Jefferiesem, a co se nestane: loď sebou začne třást, což je oba efektivně vyřadí. Naštěstí je chodí někdo kontrolovat – vítaný prvek po všech předchozích seriálech. A zatímco Nhan odešla hledat Georgiou a Linuse, na pomoc přispěchala Nilsson, která... odešla pro Culbera 🙂
• Nhan nicméně Georgiou nenajde, ta se vydala po stopách výsadku a dorazila akorát ve chvíli, kdy byl největší čas udělat přítrž diplomacii a znovu nastolit zlaté pravidlo, že s teroristy se nevyjednává. Vlastně... Go, Georgiou! Tak co udělat kapitána z ní? Ne? 😉

• Po zabití všech kumpánů málem následuje propuštění Zareha na svobodu, protože Saru odmítá další násilí. Prohlásil bych něco o „vraždě na tyranu“, ale bleskurychle se to alibisticky stočilo na přenechání trestu do rukou... majitele baru? ... který ho pošle do parazitických stínů noci aneb my ho nezabijeme, necháme za nás pracovat přírodu. No okay, tak dál.
• Osobním transportérem ve tvaru flashdisku se výsadek vrátí na loď. I když jde o dalekou budoucnost, pořád mi přijde nošení takových klíčenek a jejich rozdávání na potkání trochu přepálené. Ale třeba se pletu.
• Keyla není ve své kůži, ale ona i loď podávají 100% výkon. Žel to nestačí a led tasí drápy. Když vtom...

• Vlečný paprsek! Posádka jaksi mylně předjímá, že jde o útok, ale komunikaci naštěstí ještě neodmítnou. No a kdo jiný by je mohl zachránit než Michael 😉

Michaelin index ubrečenosti: 0/10 „ani kapka“
Index emočního výlevu posádky: 2/10 „kolektivní pusa v dlaních“

Celkové hodnocení:

3,5/5

... protože druhá půlka úplně nedržela pohromadě.

Pokračování příště...

Původním záměrem bylo sepsat recenzi na celou první polovinu řady, ale během psaní těchto dvou dílů jsem si uvědomil jednu zásadní věc – ony to už nejsou klasické televizní epizody, ale malé filmy, v nichž se toho děje řádově víc a zároveň obsahují větší množství efektů a ještě k tomu hlavně narážek na na předchozí Star Treky. Takže namísto dvou článků to vypadá na 7 😉