Na počátku roku 2000 vyšel startrekový pokus o real-time strategii s názvem Star Trek: Armada v režii vývojářů od Activision. V té době moc vesmírných her nebylo a zvlášť z našeho oblíbeného světa. Homeworld, vyšla 28.9.1999, byla tím, kdo vydláždil cestu všem budoucím vesmírným legendám a Armada se kromě nálepky Star Treku držela zaběhlých kolejí. Nasbírej suroviny, vybuduj základnu, postav armádu a znič nepřítele. Nuda? Ne! Prostřední sice bylo 2D, ale úmyslně. Vývojáři nekomplikovali herní rozhraní třetí výškovou osou. A schválně kolika z vás to vadí?
Kouzlo bylo v konceptu. Nestavíte vojáčky, ale lodě, rozhraní je přehledné a jednoduché na pochopení. Opět tu máme 3 suroviny (deuterium, kov, latinium) těžené z měsíců, či mlhovin; navíc přidali populaci, o níž se dalo v boji reálně přijít, nabývající ze stavění hvězdných základen či kolonizací planet, které se staly klíčovými body v mapách a samozřejmě populační limit znázorněn v důstojnících. Až sem se to dá považovat za průměrnou hru.
Jenže... Dala vám do rukou velikou škálu tříd lodí a tím zdaleka nekončila, lodě rozdělila podle modulu a brala v potaz herní mechaniky jako vyřazení zbraňových systému a eliminaci štítů, což výrazně usnadnilo přesun výsadkářů na palubu. Mohli jste loď obsadit, odtáhnout tažným paprskem do svého doku a opravit. Nebo vám šťastný zásah nepřítele vyřadil systémy podpory života a z vaší lodě se stal neobyvatelný kus šrotu – vhodná obchodní příležitost pro ziskuchtivého Ferenga! Není nic nepříjemnějšího, než když vaši drahocennou lodičku třídy Galaxy odtahuje Fereng tažným paprskem. A pokud mu v tom nezabráníte, opravdu o ni přijdete!
Uvedla i speciální třídy naloďovacích shutlů, přidala vědeckým lodím schopnosti jako oslepení senzorů a podobné vychytávky. Hra vám také nabídla oblíbené druhy s jejich flotilami a umožnila si s nimi pořádne vyhrát. Zkoušet, prozkoumávat jednotlivé možnosti a bavit se komplexností světa.
Byl to základ pro graficky vylepšené pokračování – Armadu II, která přidávala víc hratelných druhů, jako 8472 se svým osobitým bio kouzlem, a nabídla ještě poutavější příběh v single-playeru – opravdu po mě nechtějte vzpomínat na příběh jedničky. Ve své době to byl nevybroušený hrubý kus kamene, opracovaný až ve dvojce.
Za Federaci jste vedli trestnou výpravu do kvadrantu Delta, definitivně zastavit Borgy. Za Klingony jste odrážely útok Cardassianů na federační území a v závěrečné borgské kampani jste se spojili s federací proti druhu 8472 a vedli invazi do tekutého prostoru. To vše doplněné o animace a originální dabing z úst našich oblíbených herců. Ve své době to byla zkrátka pecka!
Bohužel každá série má své mouchy. Zde to bylo nevyvážení herní mechaniky, kde nakonec velká část bitev spočívala jenom v postavení nejlepších lodí, které máte k dispozici a zničit nepřítele pouhým součtem síly. Kampaň se tak proměnila v poměrně jednotvárnou záležitost, kterou musel zachraňovat pěkný příběh. Po multi-playerové stránce tak hra lehce ztrácela kouzlo. Pokračování v podobě 3. dílu bylo v nedohlednu, přestože koncept už byl hotový a série si získala popularitu. Jen tomu chybělo ono pověstné vybroušení do dokonalosti. Chybělo nabídnout něco táboru hráčů, toužícím po tom ještě víc si vychutnat bitvy flotil, velet velkému množství tonáže a dopřát si krásný zápas!
A tak vznikl Star Trek Fleet Operations. Skupinka fanoušku to původně pojala jako mód do Armady II a ještě doteď je vyžadována přítomnost nainstalované kopie hry v počítači, nebo přítomnost originálního CD. (Naštěstí image ve virtuální mechanice situaci leckde zachraňuje). Nebudu rozepisovat kolik vývojových stádii celý mód měl – je obdivuhodné, že se našli lidí věnující svůj čas této hře a opravdu se jim povedl vytvořit skvost!
Není to jenom o lepší grafice, vyladění zvuku, sestříhání hlasů ze seriálů a soundtracku obohaceném o filmové motivy, který vás místy až přenese do nostalgických vzpomínek. Jde tu o (ne)vyváženost jednotlivých druhů! Zatímco u Armady II máte pocit, jako kdyby někdo jednotlivé rasy překreslil přes kopírák, tady dostáváte do rukou opravdu různorodý svět plný rozličných lodí s rozličnými dovednostmi a silou a vypilovanou mechaniku! Lodě mají moduly a můžete se na ně přímo podívat, najet si kurzorem a přečíst si tak parametry fázerových článků, trikobaltových torpéd, disruptorů. V základní verzi hry jste se spoléhali na znalosti jednotlivých tříd a velmi okrajové popisky. Tady přímo vidíte, jakou výzbrojí a schopnostmi každá loď disponuje. Rázem to není jen pouhá textura lodi, kterou ovládáte, nýbrž skutečná loď. Dodnes mě udivují obrovské detaily samotných popisků. Někdo si musel dát obrovskou práci, aby udržel takovou úroveň detailů! Chybí mi tu jedna dobrá věc – určit si, na který systém se při palbě má loď primárně zaměřit.
A v tom je i geniální nápad vývojářů. Když už s tou lodí projdete pár vítěznými bitvami a loď si připíše své sestřely, hra vás odmění. Vaše loď podstoupí na vyšší úroveň. Celkově jich je 4 + 1. Ptáte se proč + jedna? Hra musí být vyvážená. Čtyři úrovně dokáže udělat každá loď pokud vám dlouho přežije, ale mít flotilu nejsilnějších lodí na maximální úrovní by bylo příliš nevyvážené. Tak vám hra dá 25 bodů do skupinky elitních lodí na úrovni 5. Každá loď stoji svůj počet bodů – čím těžší křižník, tím dražší. Je jen čistě na vás kterou povýšíte, jestli dáváte přednost čtyřem elitním Sovereignům či osmi Intrepidům. Musíte vybírat co se vám víc oplatí. Není to jenom povýšení, vyšší účinek zbraní, nebo víc životů – to by byla přece nuda. Vývojáři vám to naservíruji pěkně okořeněné. Přidávají přímo moduly do lodí.
Typickým příkladem je oblíbená třída Defiant. V původní hře byl hned po průzkumném člunu druhou dostupnou lodí úrovně stěží těžkého bombardéru. Ne tak zde. Staví se v pokročilé loděnici a drží se seriálové vize. Rychlá loď s ničivou palebnou silou krátkého dosahu – zkrátka zabiják menších lodí. Jeho fázerové baterie na vás udělají dojem a při správném používání záškodnické lodě dostanete po povýšení i kvantová torpéda. Viz obrázek – jen doplním, že plná posádka čítá pouhých 80 lidí; bojoval jsem s nimi, proto ztráty.
Oproti dvojce vám hra nabízí pouze pět frakcí, a to Federaci, Klingony, Romulany, Borgy a Dominion. Zdá se vám to málo? Není. Vyberete si se začátku třeba Federaci a hned vaše první rozhodnutí v bitvě je výběr jednoho ze dvou admirálů. Vyberete si Maysona nebo Risnerovou? Oba nabízí rozdílný styl hraní.
P.S. Mayson má refitovanou třídu Excelsior, známou z dvojepizody DS9 4x11-12 Domácí fronta/Ztracený ráj, vybavenou kvantovými torpédy.
Hra se vám snaží co nejvíc hraní zpříjemnit a zjednodušit. Komplikovaný princip zdrojů ze základní hry je pryč. Zůstaly jen deuteriové a tritaniové měsíce, přičemž oba mají neomezené zdroje. Záleží na vás jak efektivně je budete těžit, popřípadě kolik měsíců jste schopni na mapě uchránit.
Třetí a poslední surovinou jsou zásoby. Nahrazují a slučují v jedno populace a tvoří pomyslný limit vaší flotily. To neznamená pevnou hranici, přes kterou nemůžete jít – kdykoli si je lze dokoupit za první dvě suroviny. Spotřebují se stavbou lodí a po jejím zničení se nevrací. Teoreticky vám nic nebrání postavit si lodí až několik stovek!
Dominion má místo nich ketracel a musíte ho těžit z měsíců. Borgové pro změnu staví inkubační centra a navíc mají ještě čtvrtý zdroj: kolektivní propojení.
Kouzlo hry spočívá v samotném „zápasení“ a detailech. Cílem vývojářů bylo udělat čistě multiplayerovou hru vhodnou pro hráče. Nečekejte tak kampaň, natož příběh. Vývojáři vám nabízí vyvážené rozložené frakce pro co nejlepší herní zážitek na velkém množství map až pro 8 hráčů. Je vám to málo? Součástí je i mapový editor. Nevíte jak na něj? Na oficiálních stránkách mají své vlastní forům s podrobným návodem, jak na to. Můžete si tak utvořit vlastní scénář i s neutrálními jednotkami.
Z každé frakce je jasně patrná touha vývojářů dát vám jiný herní prožitek a stejně tak jako v Armadě II, každá má svou unikátní „super budovu“. Pokusím se stručně shrnout nejvýraznější rozdíly.
Začneme u Federace, která sází převážně na střední dostřel se zesílenou obranou a širší škálou věží, oproti tomu má slabší koncové lodě. Velkou výhodou jsou opravárenská plavidla, které si musíte vylepšit třemi moduly pro opravování, a to včetně štítů. Jde o jedinou frakci s opravárenskými loděmi a najednou mohou být v provozu pouze tři. Experimentální budova je velitelství Hvězdné flotily, umožňující povolat posily. Mezi nabízenými možnostmi najdete celou škálu tříd, například experimentální Descent či těžký křižník Teutoburg.
Klingoni pro změnu sází na množství lodí s krátkým dostřelem podpořené maskováním, mají spoustu levných variací dravců a rozšířitelné loděnice dávají velkou výhodu v produkci. Jejich speciální budova krátkodobě zvyšuje bojové vlastnosti lodí. Ideální frakce pro hráče toužící mít „námořní převahu“ s rychle nabytou kontrolou nad klíčovými oblastmi mapy. Vaši dravci nevydrží moc, o to větší poškození ale způsobí. Zajímalo vás jak se musely cítit klingonské posádky tváří v tvář federačním těžkotonážním lodím? Tady si to vychutnáte!
Romulané reprezentují jako vždy takový záškodnický stín. Maskovací generátor schopný schovat celou základnu hodně ztíží její dobývaní. V pozdní fázi hry nabízí velmi silné válečné ptáky s dalekým dostřel a unikátní superlodičku se třemi nakoupitelnými vylepšeními, patřící mezi nejsilnější lodě hry – naštěstí je na ní dobový limit a víc jak dvě mít nemůžete. Speciální budova je jak jinak špehovací stanice, schopná krátkodobě oslnit protivníka. Tal Shiar se nezapřel, za pozornost stojí i unikátní třída vybavená kinetickými zbraněmi.
Ano, to nejlepší si nechávám téměř až na konec. Borgové – v Armadě II jsem se kolikrát smál jak snadno vám protivníci sundají krychli. Tady se nemusíte bát – krychle jsou nejsilnější lodě ve hře! Přišli jsme sice o fúzní krychli (spojení osmi krychlí v jednu super-masivní), ale místo toho jsme dostaly modulovanou. Stavba lodí totiž probíhá tak, že se postaví jednorázová loděnice, vyberete si šablonu – každá má svůj slotový limit – a poskládáte si loď podle svého přání. Je libo víc asimilačních paprsků, nebo torpédometů, či pancéřování trupu? Žádný problém! Jediný limit je vaše bohatství a specifika šablony lodí. A tu tkví originalita vývojářů. Dají vám do ruky sice nejsilnější lodě, nejpevnější, nejdražší, největší, ale musí se to něčím vyvážit. Nemáte silné věže, vlastně věže stavíte skrze loděnici, kdy komplikovaně nejdříve postavíte Dodecahedrona, který má dva sloty a jeden z nich musí být Relé modul. Teprve až se vám postaví, umístíte si ho na vhodné místo a přeměníte ve věž. Vaše rané lodě jsou drahé, slabé, pomalé a musíte se hodně snažit. Pokud se vám ale podaří přežít do konce, můžete se pokochat armagedonem. Není nad to, když vaše krychle vyhladí celou mapu. Jen tak ze zajímavosti, nebylo vám divné, kde se v seriálech ztratily taktické krychle uvedené v seriálu Voyager? No řeknete sami, není to nádhera? Pozor: Borgské lodě nelze trénovat na vyšší úrovně!
Poslední frakcí je můj oblíbený Dominion – Jeho zvláštností jsou nepříjemně známé útočné lodě Jam'Hadarů v rané fázi a v pozdní velmi silné lodě s dlouhým dostřelem. Jak již bylo řečeno, místo zásob máme ketracel bílý. Stavba lodí nemá žádný výzkum, kdy si jako u Federace s jeho pomocí odemykáte pokročilejší třídy lodí, či u Romulanů, kde stavíte technologické budovy. Ze začátku můžete v loděnici jen stavět dostupné druhy lodí. A navíc to má to háček – musíte postavit prototyp, drahý, zranitelný a bez možnosti získávat zkušenosti bojem. Jakmile ho máte, získáte přístup k levnější sériové variantě této lodi nepodléhající omezením. Speciální budovu zde představuje warp senzor spojený s unikátní mobilní artilerií. Za zmínku stojí i počáteční výběr velitelů. Můžete si zvolit tradičního Vortu, který vám dodá právě warp senzor a unikátní bitevní lodě S-7.
Nebo si v rámci Dominionu můžete zvolit i Breeny s jejich typickými křižníky křižníky, doplněnými o unikátní zbrojní technologii. Těžká volba, viďte? Co si budeme povídat, Dominion měl nad Federací technologickou i tonážní převahu.
Ke konci přihodím ještě jednu perličku... Oplatí se zajímat stavitelské lodě jiných frakcí. Skrývají totiž překvapení – unikátní mixážní technologie. Jak už to bývá, ve válce chce každý zajmout nepřátelskou loď a odhalit tajemství jejích technologii. Stejně tak to lze i zde. Nepřátelská stavební loď vám umožní stavět jedinečnou experimentální loděnici, kde můžete provést výzkum a získat tak přístup k unikátním či modifikovaným verzím lodí. Každý mix druhů má svá specifika! Když Federace zajme např. romulanskou stavební loď, získá maskovaný Defiant. Nádhera!
Je to hodně o štěstí, zda se vám něco podobného podaří. Pokud ale hrajte s kolegou v týmu každý za jiný druh, máte tyto možnosti k dispozici hned ze začátku. Je to skvělý způsob, jak získat obávaný domionský dreadnought, jedno z mála plavidel schopných zatopit i borgské krychli.
V závěru musí přijít i kritika. Chybějící kampaň hodně zamrzí! Ale nahrazuje ji, jak už jsem říkal skvělý multiplayer, nebo klasická bitva proti počítači. Na výběr jsou čtyři obtížnosti – od lehké, až po nelítostnou, kdy počítač skutečně podvádí a totálně vás přejede. V čemž tkví kámen úrazu. Počítač nekombinuje vhodné flotily jednotek, neudělá vám zákeřný útok ze začátku, nebo vás nepřekvapí něčím, co hra přímo nabízí. Hra je dělaná pro velké množství taktik a hraní si s loděmi – ideální je si vybrat duel proti jednomu nepříteli s co nejrovnějšími startovními podmínkami a pustit se do souboje. V tom je pravé kouzlo této hry. Zápas nemusí trvat hodiny – kolikrát proběhnou na malých mapách rychlé, svižně vzrušující zápasy, kde rozhodují naprosté detaily.
Počítač je stereotypní, donutí vás se zabarykádovat, opevnit, použít nejsilnější jednotky a hrubou silou ho porazit. Zkrátka s vámi nebude na nejvyšší obtížnost hrát férově. Je sice zábava zahrát si to proti šesti nelítostným AI, ale to se opravdu neobejdete bez kvantových federačních věží. Zábavnější mi přišlo využít mlhoviny pro ukrytí správných jednotek a připravení vhodného přepadu.
Přišli jsme i o cestovaní warpem pomocí dvojkliku. Ano, bylo to víc seriálové, warp do startreku zkrátka patří, ale hodně to zhoršovalo hratelnost. I základní budovy, sloužící v začátku jako super silné věže, osekali správným směrem. Začínáte s lehce vyzbrojenou základnou, nic vám nebrání si za deuterium i tritanium dokoupit 4 další vylepšení na větší palebnou sílu a odolnost. Přijde mi, že i zkrátili dosah palby. Díky tomu jsou základny zranitelnější, na druhou stranu vám nic nebrání sundat je těžkými křižníky.
Obtížnost se dá různě nastavit. Můžete si pohrát a vybrat přesně to, co vám vyhovuje. Ale to nejlepší prostě zažijete proti skutečnému protihráči.
O multiplayerové spojení se postará klasická podpora LAN. Sítě jako hamachi jsou ideální, či manuální zadání IP, nebo prográmek Tunngle.
Ale to už jsem se až moc rozepsal. Chtěl jsem tímto článkem ukázat české komunitě, že Star Trek nemusí být jenom příběhové hry, ale i dobře postavené multiplayerovky, svým způsobem schopné konkurovat i předním herním značkám. Život pro milovníky real-time strategii je nelítostný. Vymíráme. Proto třeba sáhněte do minulosti po starším titulu. Snad se vám mé nostalgické připomenutí hry, jejíž poslední update vyšel 21. 10. 2012, líbilo a třeba jej vyzkoušíte. Nemůžete nic ztratit – zadarmo ke stažení na oficiálních stránkách FleetOps.net.
Nesmím ještě opomenout různé modifikace tvářící se jako Armada 3. Povedený byl například mód do Sins of Solar Empire. Záleží, co víc preferujete – pro někoho je to už moc komplexní a bitvy časově náročné. Hrát jednu mapu i 8 hodin, chce se vám to? Ve Fleet Operation trvala moje nejdelší bitva 3 hodiny, a to jsem si vážně vyhrával. Průměr se dá sfouknout do hodinky.
Rád bych tím poděkoval vývojářům za několik desítek dobře strávených hodin zábavy!
Zapojte se do diskuse