Kostičky kam se podíváš – Star Trek a Android, 3. část

V dalším pokračování našeho putování po vodách aplikací pro Google Android se dostaneme k jedné z těch asi „nejprofláknutějších“. Trexels, jak sám název napovídá je spojením slov Trek a pixel ze světa... inu... digitálního zobrazování. Nic složitější v tom nehledejte 🙂 V Trexels se Star Trek odvážně vydává tam, kam se již sám dříve vydal, a snaží se okopírovat principy dříve úspěšných titulů, které, jak tvůrci nejspíš doufají, již schoval zub času kamsi hluboko do podvědomí dnešních třicátníků +. Nicméně se díky hře Minecraft dostaly do obliby mladé generace i hry, jejichž grafické zobrazení se právě pohybuje v pixelových řádech... Pro všechny ročníky 80. a začátku 90. let vysvětlím, že se jedná o zobrazení, které jsme měli tu čest poznat na výkonných počítačových strojích, jako například  286, 386, nebo dokonce až 486, a více či méně jsme se s ním potýkali na prvních použitelných Windows: 95 (fanoušky 3.11 zdravíme 😉 ; pozn. redakce) a dokonce ještě i na Windows 98 a ME. Existoval bezpočet pixelových her a aplikací, kdy jste pouhým okem na monitoru mohli vidět jednotlivé kostičky (resp. čtverce, aneb isometrika alias falešné 3D), které tvořily dohromady jeden celek obrazu a později se dokonce snažily i o nějaké barevné stínování. Přestože právě v pixelových vodách vznikly jedny z nejlepších her, které do dnešní doby prakticky nic nepřekonalo – jako je Prince of Persia, nebo přímo ze startrekových vod 25th Anniversary a její pokračování Judgement Rites – byla myslím tužba všech, kteří neustále navyšovali výkony svých grafických karet, jader a RAM, aby byla grafika stále hezčí a vyhlazenější. A právě v dobách kdy i androidí telefony bez problémů na velikosti 5x12cm dosahují rozlišení obrazovky 4K, si můžeme zahrát hry z budoucnosti, které mají pixely srovnatelné s Bombermanem.

Princip hry je v zásadě jednoduchý – zcela bez skrupulí vykrádá pro DOS vydané série Starship Creator. Vezměme si řez trupem lodi, rozdělme jej na paluby, a určeme si chlívečky pro jednotlivé místnosti. Pak si hráč může tyto chlívečky obsadit místnostmi z omezené nabídky, které si kupuje za suroviny získané ve hře. Každý typ místnosti plní nějakou funkci, kterou využijete buď při plnění misí, nebo pro těžení základních surovin. Abyste v místnosti, kde těžíte suroviny mohli tyto suroviny získat, potřebujete k tomu mít kajutu, ve níž bude ubytován nějaký důstojník, jemuž vždy přidělíte práci v nějaké takové konkrétní těžební místnosti. Jiné místnosti, pokud jsou umístěné hned vedle těchto těžebních, například zvyšují jejich produkci, ačkoli sami později nemají žádné jiné využití. Postupně si tedy do lodi nasázíte arboretum, pracovnu poradkyně, generátor štítů, odpalovač torpéd, atd, atd. Nutno podotknout, že jakmile důstojník vytěží maximální možnost suroviny v dané místnosti, jde si lehnout. Hra čeká až se přihlásíte, vytěžené suroviny si seberete a důstojníka znovu do místnosti naženete.  V celkovém důsledku je právě tento mechanismus, a to především v pozdějším čase hraní, tou nejotravnější částí. Ostatně si představte, že si musíte proklikat více jak polovinu místností na lodi, abyste si vybrali to málo surovin a pak do nich znovu poslat pracující členy posádky, kteří se do nich pěšky dostávají přes celou loď až od svých kajut. Jinými slovy, dávejte si pozor na to, jak daleko máte kajuty. Naštěstí umístění místností lze ve hře kdykoli změnit. Jedinou surovinu, kterou v žádné místnosti nevytěžíte, jsou krystaly dilithia. Ty můžete získat jako odměnu za splněné úkoly a mise, anebo je v mezičase pracně získávat v jedné z vložených miniher odstřelováním asteroidů a odpadu poletujícího volně vesmírem. Ve volném prostoru můžete samozřejmě získávat i ostatní suroviny, ale takto získané množství pro vás bude brzy zcela bezúčelnou ztrátou času. Budete tedy čekat, až se objeví ten správný asteroid, seberete krystal dilithia a budete doufat, že právě v tu chvíli kolem vás neproletí orionští piráti, kteří vám takový zdroj s oblibou seberou dříve, než jej vůbec dostanete na palubu.

Krom surovin pro svou loď dále potřebujete zkušenou posádku. Základní členy a naše oblíbence z TOS dostanete již na začátku hry. Později můžete svůj tým rozšířit i o další známé postavy z TNG, DS9 a VGR. Zároveň také o mnoho a mnoho dalších důstojníků, které jsme nikde v TV a na plátnech neviděli a nikdy o nich neslyšeli. Každý takový člen má do vínku dány zkušenosti a výhody z různých oborů a také více či méně natrénované zkušenosti. Zatímco um v oborech, k nimž důstojníci patří, měnit nemůžete, za pomoci místnosti "Starfleet Academy" můžete všem důstojníkům postupně zaplatit kurzy, kde si zvýší své schopnosti v oboru boje, výzkumu a diplomacie. I zde platí pravidlo, že za dilithium jde vše rychleji. Tyto natrénované schopnosti pak ovlivňují počet krychliček, které se objevují v misích přes monitor, jejichž dostatek je pro úspěšné splnění prakticky jediným kritériem. Důstojníci, které vlastníte pak mají ještě jednu funkci, kdy každý a hlavně ti známí, mají určité schopnosti i pro další minihru, boj se soupeřem po síti. Za peníze si pak můžete občas koupit určité balíčky důstojníků, odít je, samozřejmě v pixelech, do uniforem z různých období, případně si v obchodě můžete koupit balíčky karet.

Aby byla hra variabilnějsí, můžete si vybrat zda bude mít vaše loď tvar Enterprise, Enterprise D anebo klidně i Voyageru. Ani jeden z těchto tvarů hru ani počet místností na palubě nijak neovlivňuje. Pokud jste však fanda jisté časové kontinuity osob a tvarů a lodí a technologií, na tuto svou neřest raději hned zapomeňte. Všechno se bude prolínat páté přes deváté bez ladu a skladu.

Dříve než se dostaneme k příběhové lince, dovolím si odbočit právě ke zmíněné minihře – k boji proti jiným hráčům. Ačkoli jsou vyobrazeny v „jakéms takéms“ akčním stylu, je prinicipem této minihry přeci jen klasické mlácení kartičkami o desku stolu. Tvůrci se zde tedy vracejí k již probádanému principu sběratelských karet, známých z 90. let od společnosti Decipher. Zde nakupujete balíčky karet, v nichž nalézáte různě silné lodě, různě silné zbraně a štíty, a akční karty z nichž si poskládáte a vybavíte svou flotilu, čítající maximálně 5 lodí, na které ještě můžete přidělit určitý počet svých důstojníků, jejichž schopnosti, platné jen pro tuto minihru, v boji s protihráčem využijete. Jakmile vám pak na internetu hra nalezne soupeře, pustíte se v boj. Podle mechanismu, jehož princip se mi nepodařilo odhalit, se vám pro každé kolo objeví 1 až 4 karty, a ty můžete použít proti soupeři. Přičemž si vyberete soupeřovu loď, na kterou efekt karty bude platit. Takto se v tazích oba hráči střídají, dokud jeden nepřijde o všechny lodě, potažmo ze hry neuteče. Za vyhranou bitvu získáte určitý počet suroviny Command (Velení). I kdybyste nakrásně hru vyhráli, musíte později své poškozené a zničené lodě nechat opravit, chcete-li je použít v další bitvě, a za tyto opravy právě platíte surovinou Command. Abych trochu navýšil vaši frustraci, opravy lodí vás vždy vyjdou na víc surovin, než kolik jich za vyhranou bitvu získáte. Naštěstí i tato surovina lze těžit v místnostech na lodi.

Toliko k omáčce kolem a fungování hry. Čeká nás tedy už jen „hlavní dějová linka“. Hlavní náplní by měl tedy být nějaký příběh. Až budete mít dostatek surovin můžete prozkoumat určitý úsek galaxie. V něm naleznete vždy několik planetárních systémů, lodí či stanic. Ke každému takovému objektu musíte nejprve poslat sondu, která vám sdělí, co jste to objevili. Pak většinou dojde na to, že budete muset vybrat ze své posádky výsadek, který se půjde na objekt podívat blíže a prozkoumá a zjistí další informace. Zda bude takový výsadek úspěšný závisí na schopnostech vašich členů posádky a jejich nakombinování do výsadku. Vhodnost těchto důstojníků nemůžete nijak ovlivnit, ani jejich schopnosti v tomto ohledu navýšit. Mírně se dle typu mise upraví, podle toho jak jste své lidi trénovali v místnosti Akademie. Opět za suroviny vyšlete výsadek, čekáte až se vrátí a jaké výsledky vám přinese. Bude-li výsadek neúspěšný, musíte jej opakovat. Na objekty budete posílat výsadků více, vždy abyste zjistili další podrobnosti příběhu a později se do nich i sami zapojíte. Zapojení spočívá v tom, že se čtyřčlenný výsadek, jež jste sami zvolili, transportuje na objekt, setká se zde z cizím druhem či entitou (jejichž vzhled se většinou opakuje) a buď s nimi vyjednává, nebo bojuje, potažmo řeší nějaký technický problém. Na vyřešení daného úkolu je omezený čas a průběh řešení je veskrze primitivní. Na obrazovce se objeví blíže neurčený počet krychliček různě v prostoru obrazovky. Klepnutím na ně je sbíráte. Až jich nasbíráte určitý počet, můžete stisknout tlačítko, kterým zvýšíte svůj postup v úkolu, nebo naopak snížíte ubíhající odpočet času, přeskočíte tah soupeře, či zmrazíte časový odpočet. Zároveň neustále potřebujete zvyšovat váš postup v úkolu a každá funkce stojí jiný počet krychliček. Během bojů dochází i ke zraněním vaší posádky, ty můžete léčit opět za krychličky, kdy krychle k útoku jsou červené a krychle pro zdravotníky modré. Zraněná posádka má menší bojeschopnost a pokud některý z vašich důstojníků padne, přestane vám do hry přidávat tolik potřebný počet zjevujících se krychliček, které vám jeho postava přinášela. Tím se samozřejmě snižuje vaše efektivita. Pokud stihnete vše na obrazovce proklikat dříve, než uplyne časový režim, můžete postoupit dál. Pokud ne, musíte opakovat. Za úspěšně splněné mise můžete trošku zvýšit kvalifikace některého člena posádky, získáte suroviny a v neposlední řadě také navýšíte svou úroveň.

V průběhu hry se postupně setkáváte i se starými známými, jako je Q, Horta, Guinan a další, kteří si po prvním setkání s vámi udělají mejdan na Hvězdné základně, kde je také později naleznete. Čas od času tedy pro některé mise můžete využít i jejich schopností.

Suma sumárum jsou Trexels celkem propracovanou hrou; s ohledem na množství úkonů, které ve hře můžete provádět a s celkem příjemnou TOSkovou atmosférou. Na rozdíl od bezpočtu her, jež pro Android naleznete, vám jejich hraní vydrží dlouho a může vás i nějakou dobu bavit. Mezi TOP bych ji však neřadil. V době svého uveřejnění se sice jednalo o to nejlepší se startrekovou tématikou, co jste v GPlay mohli najít, ale placené části, jak už to tak bývá, jsou na české poměry poněkud předražené. Ostatně balíček posádky vás vyjde na 300kč, a to je to ještě v akci. Myslím však, že je zde jasně patrná snaha rýžovat na zákazníkovi i na americké poměry. Na druhou stranu se hra dá bez problémů dohrát až do konce i bez placení. Připravit se však musíte na to, že vám to bude trvat hodně, ale opravdu hodně dlouho. V nějakém 4. sektoru na vás již ale určitě dolehne jistá monotónnost úkolů a jejich plnění, a dle mého názoru celou hru dokončili jen masochisté, kteří se nemohou nabažit pixelového provedení.

No a teď asi ta nejzásadnější informace. Někdy v září minulého roku byla hra z Google Play stažena a není ji v tuto chvíli možno oficiálně stáhnout. Na druhou stranu ti, jež ji mají instalovanou z dřívějška, ji stále mohou spustit. Sice si už nezabojují proti jinému hráči v minimhře, ale mohou například dokončit všechny mise . Zároveň s tímto zrušením se navýšila rychlost "těžby" zdrojů v místnostech až do závratných výšin, takže můžete vesele klikat i těžit a tím rychle získávat zdroje k dokončení misí. Krom dilithia. To si stále musíte zdlouhavě shánět ve volném prostoru střelbou. Možná, že hru naleznete ke stažení a instalaci na nějakém neoficiálním serveru. Zřejmě si v tuto chvíli říkáte, že jsem vás donutil číst záplavu textu o hře, kterou si ani nezahrajete, zcela zbytečně. Nebojte, nebylo to tak bezúčelné, jak to vypadá. Tento článek jednak vnese drobné memorandum do historie Star Treku v odvětví počítačů, a zároveň vysvětlit principy hry bylo podstatné k tomu, abychom mohli pokračovat dál...

Přesně ve stejné chvíli, kdy byla hra stažena, se namísto ní objevili Trexels II 😉

Trexels II - The Next Solution

Samozřejmě, že se jedná o počin navazující na Trexels a dalo by se tedy předpokládat, že byla předchozí verze úspěšná a bylo na čase vydat pokračování. Pravdou spíše je, že původní Trexels díky neoriginálním herním principům a stále se opakujícím úkolům rychle zastarala a bylo tedy nutné ji upgradovat. Z pixeloidního rozhraní her pro 386, jsme se tak přesunuli do graficky příjemnějšího a modernějšího prostředí 486, a do dalšího částečného plagiátu úspěšných titulů. V tomto případě funkčně veleúspěšného titulu UFO X-Com. Bohužel však jen co se misí týče.

Základní princip místností na palubě lodi zůstal celkem beze změn, až na typy místností. Umístit si je můžete zcela nesmyslně buď do tvaru lodi jem'hadarského křižníku, nebo nákladní lodi s tvarem Botany Bay z TOS; tedy Khanovy lodičky. Postupem času můžete do své flotily kupovat nové lodě rozličných tvarů, v seriálu patřících různým druhům.

Z miniher přibyl Quarkův bar, kde si náhodně můžete zahrát oblíbenou hru z DS9 – Dabo – a náhodně získat nějaké suroviny. Získat dilithium za shlédnutí reklamy, což mimochodem šlo i v základních Trexels, je pro neplatiče penězi životní nutností. Quarkův bar tak nahrazuje minihru s rozstřelováním asteroidů z předchozího titulu.

Ubyla však minihra s kartami boje proti ostatním hráčům. Zda se nějaká obdoba odemkne v pozdější části hry, jsem zatím nezjistil.

Na stejném principu, jako v předchozí variantě hry, je založeno i rozložení vesmíru a planet v nichž mise plníte. Samotné mise však doznaly několik zásadních změn. Již se nepohybujete ve 2D prostoru, ale z pohledu shora sledujete pixelovou 3D scénu, v níž už přímo po vzoru právě UFO X-Com řídíte pohyby svých členů výsadku. Ti postupně odkrývají dohled v místnosti či prostoru, ve kterém se nacházejí, ovládají nalezená zařízení, potažmo bojují s nepřítelem. Hned od začátku hry se zde setkáváme s Borgy. Po transportu výsadku má každý jeho člen několik akcí, z nichž každý vypotřebuje různou délku jeho, řekněme, energie. Jedná se buď o pohyb, stisknutí nějakého tlačítka, nebo střelbu. Po spotřebování energie důstojníka, přechází iniciativa buď na soupeře, nebo na jiného člena vašeho výsadku. Střelba soupeře ubírá důstojníkům život. Pokud zhynou všichni, musíte misi opakovat. Pokud zhyne jen někdo, musíte jej po návratu na loď vyléčit na ošetřovně. Celá fáze výsadků je při porovnání s předchozími Trexels o něco zábavnější a díky variabilitě prostředí alespoň vždy trochu jiná.

Více rozebírat ony drobné rozdíly mezi tzv. jedničkou a dvojkou by postrádalo význam. Suma sumárum v o něco líbivějším, a víc k DS9 přiblíženém grafickém provedení, se tak ve II opět potkáváme se starými dobrými známými seriálovými postavami. Opět jim můžeme zvyšovat kvalifikace a schopnosti, a opět těžíme suroviny v místnostech na lodi. Nebo si je pěkně zacálujeme. Opět prozkoumáváme planety a stanice, a posíláme na ně výsadky. A pomineme-li grafické zpracování, veškeré principy ve hře fungují de facto stejně jako v jedničce. Každý, kdo si trochu zkusil původní hru se v tomto pokračování rychle zorientuje. Zda tedy jiný, tahový, systém misí přispěje k větší zábavnosti a přidrží u hry víc hráčů, to ukáže teprve čas. Za nás, kteří hráli právě již zmiňované UFO, nebo pozdější Desperados a Commandos, nepřináší hra nic nového, a nejsilnějším jejím bodem by tedy snad mohly být příběhy jednotlivých misí.

V samotném závěru nutno podotknout, že ze všech her, které byly pro Android dostupné na počátku minulého roku, byly Trexels celkem originální, a na rozdíl od ostatních se nejednalo jen o úpravu nějaké zcela nesouvisející hry do kabátu Star Treku, jako tomu například bylo u Wrath of Gems, o kterých si něco málo povíme příště. Jakmile se mi tak podaří vyčerpat témata her, navážeme pro mnohé z vás snad i zajímavějšími tématy, a to například o aplikacích přinášejících do androidů známé startrekové rozhraní LCARS a jak ze svého telefonu udělat zařízení budoucnosti. Tedy alespoň pro trekkies 😉